Rozhodnutí vládních stran nepřímo pozvání prezidentky Zuzany Čaputové a jeho zvoleného nástupce Petera Pellegriniho k jednání o zklidnění situace po atentátu na Roberta Fica je tou nejhorší zprávou, která ze Slovenska od středečního večera přišla. Už sám fakt, že takové setkání musí svolávat hlavy státu a nejsou k němu schopny a ochotny sami od sebe politické strany, je na pováženou. Ale odmítnutí hlavní vládní strany, směr, kterému předcházela drsná rétorika nejkrajnějšího vládního uskupení Slovenské národní strany, je zcela fatálním nepochopením odpovědnosti, kterou slovenský kabinet dnes v zemi má. Výzva okrajové opoziční strany Slovensko Igora Matoviče k odstoupení ministra vnitra kvůli selhání bezpečnostních složek není důvěryhodnou překážkou pro jednání všech parlamentních stran, ale pouze záminkou, které se vládní strany chytili. Předznamenává to, že atentát se spíše než signálem k uklidnění a vystřízlivění z politických vášní může stát záminkou k pronásledování opozice, médií, občanské společnosti a všech dalších uvozovkách nepřátel současné slovenské vlády. Už skoro týden neinformují o vyšetřování ani o stavu těžce zraněného premiéra prokurátoři, policisté a lékaři, ale téměř výlučně jen vládní politici. A ti nepřestávají do svých vystoupení vkládat větší či menší množství útoků na opozici či zavládl ne kopající média. Za svou novinářskou práci jsem takových krizí, jako je ta na Slovensku, zažil v různých koutech světa tolik, abych věděl, že tento směr vládní politiky je velmi špatně a velmi nebezpečný. Vede k vytváření mýtů, posilování obrazu politických odpůrců jako nepřátel či dokonce nepřátel státu a na svém konci k dalšímu utažení šroubů, omezení demokratických svobod v zemi a v extrémnějších případech dokonce k přechodu na autoritářský režim. Přes atentát, který se na Slovensku dál, a vlastně spíše i kvůli němu. Je to třeba říci jasně. Odpovědnost za náladu v zemi, bezpečnostní situaci i za to, že se politické spory neřeší násilně a v rámci demokratických principů, nese vždy především vládní moc. I proto, že má v rukou zásadní politické a právní i mocenské nástroje. Odmítnutí zasednout politickým jednáním o v uvozovkách klidu zbraní je od slovenských vládních stran fatální selhání. Nebo což by bylo ještě horší, záměr?