Názory a argumenty

Libor Dvořák: Blízkovýchodní prostor a ruské imperiální tužby

Názory a argumenty

Libor Dvořák: Blízkovýchodní prostor a ruské imperiální tužby
Stránka pořadu
Úlomky íránské rakety v Izraeli poblíž města Arad

Plus

Teprve po mohutném íránském dronovém a raketovém útoku na Izrael se ukázalo, jaký byl důvod poslední návštěvy Benjamina Netanjahua v Moskvě – mimochodem už čtrnácté za posledních deset let: Izraelský premiér přijel tentokrát ruskému prezidentovi sdělit, že pokud Írán bude dál zvyšovat svoji vojenskou přítomnost, je další velká válka na Blízkém východě nevyhnutelná.
Libor Dvořák

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

  • Rusko se opravdu při pohledu na náhle se prohloubil konflikt nemůže cítit ve své kůži. V tomto případě je. Tudíž proti sobě stojí silné a vlivné země, jež Moskva, a to právem považuje za své spojence. Postavit se jednoznačně na jednu či druhou stranu. Není tedy dost dobře možné, že Putin se tak dostal do situace podstatně složitější, než v jaké byla v roce 2015, kdy se rozhodoval, zda podpořit, či nepodpořit syrského diktátora Asada v jeho boji s domácí opozicí. Volba mezi Teheránem a Jeruzalémem by zajisté byla i podstatně komplikovanější než tažení na Ukrajinu před více než dvěma lety. Tam i Putin kyjevský režim považoval za svého jednoznačného nepřítele a navíc se poněkud naivně, a jak se rychle ukázalo, zcela mylně domníval, že tato intervence bude snadnou záležitostí několika málo dnů. Známý ruský orientalista Jevgenij satanský říká proto se domnívám, a myslím, že právem, že Rusko se do kohoutího zápasu mezi Íránem a Izraelem plést nebudeme. Zůstaneme stranou a na tu rvačku se budeme jen dívat, i když s obrovskou lítostí, o nic jiného nepodnikneme. Jak upozorňuje nejen pan satanský, ale i další ruští a světoví odborníci. Ruská diplomacie na rozdíl například od americké nezná pojem vyvažování, bez jehož uplatnění té tentokrát zřejmě nepůjde. A tak je Rusko víceméně odsouzen k tomu, aby se alespoň v tomto případě vyvažovat, naučilo, aby jednoduše zůstalo stát stranou a vše jen pozorně sledovalo. Blízkovýchodní prostor byl vždy cílem ruských imperiálních tužeb a právě Putinovo několikaleté angažmá v Sýrii jasně ukazuje, že tyto choutky nepominuly a naopak se spíš prohlubují. Smutná ukrajinská zkušenost však Moskvě jasně ukazuje, že do dalších podobných dobrodružství se pouštět nemůže. Jiná věc je, zda jsou si toho kremelští mocipáni vědomi.

Více z pořadu

Od nejnovějšího

Ostatní také poslouchají