Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová nebude usilovat o znovuzvolení. V jejím rozhodnutí můžeme spatřovat unijní přiznat si vlastní limity, ale také dynamiku, kvůli které ženy mizí z veřejného života. Zuzana Čaputová uvedla, že šlo o jedno z nejtěžších prohlášení a že by na další funkční období zkrátka neměla sílu. Zdůraznila, že k důvodům patří i ohled na její rodinu, a zároveň poznamenala, že osud země samozřejmě nezávisí na jednom člověku. Podobně jako slovenská prezidentka mluvila na začátku letošního roku také bývalá novozélandská premiérka Jacinda Ardernová. Ta ve své rezignační řeči uvedla, že si uvědomuje, co jí práce obnáší a že už nemá dost energie na to, aby ji vykonával a správně. Oba příklady jsou inspirativní v tom, že ani jedna z političek zjevně netrpí představou, že směřování zemí stojí a padá výhradně s nimi. Z projevu je naopak patrné, že se vidí jako jednu z mnoha nikoli, jako výjimečné politické talenty, které nelze nahradit. Přesto je důležité uvědomit si, jaké mu zacházení musí ženy ve veřejném životě čelit a jak to ovlivňuje jejich působení. A den se potýkal s výhrůžkami cílící mi na ní i její rodinu, které si během tří let takřka ztrojnásobil. I Čaputová zase před dvěma měsíci uvedla, že ona i její blízcí dostávají výhrůžky smrtí. Zároveň si vymyslela proti obviněním ze strany Roberta Fica a dodala, že udělat si z nikoho pomocí nenávistných lží terč už na Slovensku zabíjelo normální politický souboj. Mohl by si nikdo říct copak to mají jejich kolegové v politice s naší? Copak nemusejí čelit podobně neférovým komentářům nebo přímo výmyslům nich, kteří se s tím jistě potýkají, ale u žen je četnost zkrátka vyšší. Data jsou v tomto ohledu jednoznačná. Například podle studie imunita jsem k Vysočiny česky bychom mohli přeložit jako o zpeněžování. Misogynie z února letošního roku byly během amerických voleb do kongresu v roce 2020 v ženské kandidátky napadány on-line častěji než muži, a to nikdy až třikrát tolik k útokům docházelo zejména na Twitteru. Studie upozorňuje, že nejde jen o ženy samotné, ale také o skupiny a témata, které zastupují. Ty jsou potom znevažovány podobně jako političky, které se k nim hlásí. K umlčování žen přitom dochází na různých úrovních. Nezisková organizace pleny internet šlo zase zkoumala zkušenosti s on-line světem, a to na vzorku 14000 dívek a mladých žen z 31 zemí. Více než polovina z dívek byla obtěžována a urážena. Čtvrtina napadených se poté necítila fyzicky v bezpečí. Skoro pětina z těch, které byly často obtěžovány, začali používat sociální síť. Méně 12 % je přestalo používat úplně. O on-line obtěžování vědí své taky novinářky. Podle výzkumu organizace International School centr skončil na list, který zkoumal přes 1000 novinářek z 15 zemí světa, vyplynulo, že tři čtvrtiny novinářek zažili on-line obtěžování čtvrti. Nikdo hrozil násilím, včetně výhrůžek smrtí. Co s tím, že na vině nejsou pouze sociální sítě. Ty totiž spíše zviditelňují dynamiky, které jsou ve společnosti už nějakou dobu přítomné. Bylo by ostatně naivní domnívat se, že náš on-line a off-line svět jsou dvě zcela oddělené sféry, ve kterých vystupujeme jako dvě odlišné osoby. Nicméně důležité dodat, že právě sociální sítě nemají ochranu svých uživatelů a uživatelek coby prioritu. Jejich hlavním cílem je jednoduše vydělávat peníze. Ženy ve veřejném prostoru si musí klestit cestu, která je mnohem komplikovanější, než po jaké kratších kolegové. Odcházející Čaputové tak patří za otevřenost a sebereflexi dík, ale zároveň bychom její rozhodnutí měli brát jako varování. Takřka nikdo nemůže vydržet neustávající tlak a výhrůžky by zastoupení žen v politice a ve veřejném životě vůbec však přicházíme o hlas poloviny lidstva, a to není možné přehlížet.