Silně deficitní rozpočet mají v rámci konsolidačního balíčku zachránit škrty v oblasti dotací. Politici tvrdí, že současný systém neefektivní a nákladný a navíc často zneužívaný. Naopak potenciální oběti, tedy ti, kterým hrozí, že přijdou o peníze, vysvětlují, že bez dotací se z Česka nestane moderní a inovativní země. Nebudeme mít hospodářství s vysokou přidanou hodnotou. Prostě Česko mine osud ekonomického tygra, protože škrtat na vědě, inovacích i na cílených dotacích tomu či onomu žádné úspory nepřinese a naopak povede ke stagnaci a zániku společností a firem, které zlepšují život nás všech. Platí, že dotace pronikli prakticky do všech oblastí ekonomického, ale také veřejného života. Domácí dotace jsou často navázané na evropské dotace, takže nakonec je z dotací postavena ne nejbližší cyklostezka či čistička vod, ale třeba také tepelné čerpadlo rodiny, jejíž příslušníci dosud čerpali dotace na drahé energie a jsou třeba zaměstnaní v instituci či společnosti, která by bez dotací také nemusela existovat. Příjemci dotací ale o systému rozhodně nemluví s nadšením. Ne proto, že by opovrhovali penězi a nepovažovali je za důležité. Naopak jsou rádi, že dotace existují. Co je však předmětem kritiky napříč celou ekonomikou, je systém rozdělování dotací, jehož výsledkem je často přesný opak toho, co by mělo být cílem peněz, tedy pomoc. Nejde jen o navázaný byznys poradenských skupin, které dotace pro žadatele vyřizují. To je jen výsledek mizerného nastavení, který má ale daleko víc špatných dopadů společnosti, které působí v oblasti sociální politiky. A je jedno, zda jde o pomoc ve vyloučených lokalitách, pomoc začleňováním cizinců nebo třeba handicapovaným. Víc než prvních půl roku pracují na tom, aby získali dotaci na provoz na daný rok. Peníze reálně přijdou v září či říjnu, utratit se ale musí do konce roku a příští rok začíná kolečko nanovo. A protože dotace nejsou nárokové, nikdo si není jistý, zda peníze skutečně dostane. Zaměstnance ale musí vyplácet celoročně a své služby poskytovat rovněž. Podle správců památek zase vede systém dotací k tomu, že na místo dílčích oprav se čeká na devastaci objektu, aby se posléze opravil celý z dotace. Jak jinak peníze na průběžnou opravu nejsou. Unikátní. Dědictví po předcích je tak leckdy v horším stavu než před 30 lety. Školy se dodnes nevzpamatovali z tzv. klekačky, kdy ses tam přiděloval dotace podle času přihlášení. Polovičatě vyplněné papíry tak měli větší šanci na získání peněz, než kolik. Které byly pečlivé a vyplnili vše důkladně, jen žádost poslali o půl hodiny později. O výsledku také často rozhodla rychlost připojení k internetu nebo vlastně i nefunkční systém. Teď Ministerstvo pro místní rozvoj hledá další miliardy pro neúspěšné žadatele, a tak by se dalo pokračovat prakticky napříč všemi sektory života společnosti. Politici mají naprostou pravdu, že systém je nefunkční a neefektivní. Na co ovšem zapomínají, je, že tento systém stvořili oni sami. Za nefunkčnost a extrémní obtížnost nemůže Brusel, EU nebo kdokoliv zvenku, ale sami politici, kteří tak dlouho ladili a vylepšovali přidělování domácích i zahraničních peněz, až většinu z nich spolkne byrokracie. Nedává smysl, aby žádost byla tak obtížná, že si žádá samostatnou firmu a aby si průběh čerpání vyžádal samostatného zaměstnance ve firmě o pár lidech. Snaha zabránit zneužívání dotací vede k tomu, že systém natolik složitý, že naopak brání využívat dotace tak, aby dávaly smysl, aniž by se vyhnul rozkrádání. Škrty v dotacích nemusí být vůbec negativní a ani by nemuseli vést k tomu, že o peníze přijdou ti, kteří je skutečně potřebují. Jen by bylo potřeba kromě škrtů změnit celý systém jejich fungování. NATO ale ostrá tužka a silná slova nestačí.