V roce 2024 proběhnou u nás, v EU nebo ve Spojených státech různé volby, přičemž zejména ty americké mohou výrazně změnit poměry ve světě. Pro budoucnost západních liberálních demokracií včetně té naší bude zejména důležité, nakolik se podaří udržet společnost pohromadě, tedy ve stavu, kdy je schopna racionálně diskutovat o svých problémech a hledat společně přijatelná řešení. V zásadě jde o to udržet při životě demokracii, jejíž budoucnost již není zdaleka tak samozřejmá, jako se ještě třeba před COVIDem zdálo. Zde nepomohou jen morální apely a profesorské poučování, i když více otevřenosti a méně arogance by v případě našich politiků jistě také pomohlo. Zejména bude potřeba zabránit dalšímu rozdělování společnosti, které není ani tak způsobeno kulturními válkami, jako je postoj k manželství homosexuálů nebo k násilí na ženách, ale daleko více bezvýchodnou ekonomickou situací sociálně slabších vrstev společnosti. Jak upozorňuje ve své knize krize demokratického kapitalismu komentátor The Financial Times Martin Wolf, jakmile nerovnost ve společnosti přesáhne určitou mez, oslabuje to schopnost občanů cítit se součástí společného politického projektu, který demokracie, současný ekonomický systém je nastaven ve prospěch těch nejbohatších, což u zbytku společnosti vyvolává pocity nespravedlnosti, frustrace a beznaděj. Ovšem je iluzorní se domnívat, že by česká vláda na tomto poli něco podnikat, a to jak z pragmatických, tak i z ideologických důvodů. Demokracii u nás ohrožuje i krize vládnutí, kdy politická reprezentace budí dojem bezradnosti a neschopnosti řešit problémy státu. Zdá se ale, že jedinou reakcí budou nanejvýš personální změny ve vládě, které premiér už asi bude nucen provést. Je to ostatně oblíbená metoda, jak vzbudit dojem, že se něco změnilo. Je ale otázkou, zda to bude vládě k získání důvěry veřejnosti stačit. Nedostatek leadership u únava společnosti z pomalého rozhodování i nelepšící se ekonomická situace chudších částí společnosti vede k poptávce po autoritativních vůdcích a antisystémových stranách. Není také vyloučeno, že se objeví nějaký nový politický projekt, který může konkurovat jak tradičním stranám, tak populistům. Situaci liberálních demokracií komplikuje existence válečných konfliktů, která vyvolává potřebu obrany vlastního území. V případě ČR nepomohou jen miliardové nákupy zbraní. Bránění vlastní země nemáme tradici, protože jsme se v moderní historii jako stát ještě nikdy nebránili. Přesvědčit veřejnost, že je třeba změnit vztah k vlastní obraně, nebude jednoduché. Zvlášť když se různí populisté budou pasovat do role mírotvůrce. Pokud ale Donald Trump vyhraje ve Spojených státech volby, nebude už z USA jako spojencem možné počítat a jediným řešením bude silnější a jednotnější Evropa. Pokud to vláda s proklamacemi o věrnosti, svobodě a demokracii myslí vážně, musí začít bojovat s nacionalismem a posilovat evropskou integraci. K tomu patří i zrušení práva veta v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti. Bez akceschopné EU nebudeme mít jako malý stát žádnou šanci. Svět je samozřejmě komplikovaný, navzájem propojený a je třeba počítat s různými okolnostmi a vlivy. Ale rozhodující roli bude vždycky hrát to, jak se k domácím i celosvětovým výzvám postaví celá naše společnost.