Podle ekonomických ukazatelů zažívá ČR největší propad životní úrovně ze všech zemí EU. Reálné platy tedy po odečtení inflace stouply průměrně v EU oproti minulému roku o pět %, v Čechách naopak o 3,1 desetina % poklesly. Zůstáváme tak jednou z posledních zemí, kde se stále reálné příjmy obyvatel propadají. To má pochopitelně své důsledky. Sociolog Daniel Prokop tvrdí, že dnes už celou čtvrtinu domácností ohrožuje chudoba. Pokud se do ní už nedostali. Není tedy divu, že podle průzkumu CVVM vládě věří jen 20 % občanů, 73 % i naopak nedůvěřuje. Vláda zatím nebyla schopna na nepříznivý ekonomický vývoj zareagovat. Její konsolidační balíček je souhrn pracně vyjednaných kompromisů, které mají aspoň trochu snížit deficit státních financí. O nějakou reformu, která by pomohla naší ekonomice lépe reagovat na novou situaci se vláda ani nepokusila. Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že by strany vládní koalice byly ochotny vůbec připustit selhání české mutaci kapitalismu. A příklad? Většina členů ODS, která má v rozhodování o ekonomických otázkách hlavní slovo, se stále domnívá, že nejlepším řešením je politika, kterou dělala v 80. letech minulého století Margaret Thatcherová v globalizovaném světě s úplně jinou strukturou výroby, v řadě vzdálených zemích, novými technologiemi, informačním chaosem a stále nejrovnějším dělení bohatství se již mnohokrát ukázalo, že tzv. neviditelná ruka trhu nefunguje. Občané také dnes očekávají od svého státu něco úplně jiného, než popisují příručky konzervativismu. Nehledě na to, že představa malého státu je v zemi se silnou tradicí úřednické byrokracie v zásadě neproveditelná. To již současná vláda sama zjišťuje. Ekonomičtí komentátoři tak hovoří o tom, že se mezi českými podnikateli šíří blbá nálada. Premiér na tento vývoj reagoval vizionářským projevem, který měl ale dva nedostatky. Šlo o plány na minimálně tři další volební období a nebylo jasné, kde by na to vláda vzala peníze. Premiér Fiala to ale nemá jednoduché. Koalice pěti demokratických stran se pokaždé musí dohodnout na nějakém kompromisu. To už bývá kvůli odlišnosti názoru obtížné. Toto spojenectví různě orientovaných stran je ovšem důsledek celkového rozdělení společnosti. Politická scéna dnes už nepolarizuje pravolevě na základě tradičních ideologií, ale dělí se mezi zastánce liberální demokracie na jedné straně a populisty na druhé. Populisté mají proti liberálním politikům výhodu jednoduchého receptu, který spočívá v návratu zpět do bezpečí národního státu. My jsme měli vše pod kontrolou. Nemalé části publika. To zní lákavě. Návrat zpět je ale samozřejmě iluzorní. Pokud tedy nechtějí zastánci liberální demokracie otevřít populistům cestu k moci, musí rychle opustit tradiční ideologický pohled na pravicová a levicová řešení ekonomických a společenských problémů a dohodnout se na racionálních a fungujících politických krocích. Taková opatření musí reagovat na novou situaci a odpovídat současným nárokům veřejnosti na fungování státu, nikoli představám o kapitalismu, které namalovaly naši konzervativci. Odborníků má na to vláda dost. Je jen třeba změnit politické uvažování a naslouchat jejich doporučením. Ovšem opustit ideologické berličky bývá obzvlášť pro obhájce čistého kapitalismu to nejtěžší.