Když měli nedávno ve Vietnamu uvést americký film Barbie, úřady premiéru zrušili. Důvodem nebyly narušené vztahy se Spojenými státy, ale s Čínou. V takové atmosféře dorazil do Vietnamu americký prezident Joe Biden. Problém spočívá v tom, že ve filmu se na chvíli objeví mapa, která podle Hanoje přisuzuje Číně vietnamské území v oblasti Jihočínského moře. Tak jak rostou ambice Číny v této oblasti, narůstá i nervozita menších zemí, a to bez ohledu na zdánlivou ideologickou spřízněnost. Pekingská politika tak postupně shání dohromady tak rozdílné státy, jako je Japonsko, Indie, Tchaj-wan nebo Vietnam, stále formálně komunistickou diktaturu. Nejparadoxnější je samozřejmě skutečnost, že se Vietnam ocitá na jedné lodi s Američany. Válka ve Vietnamu jejich vztahy na dlouho poznamenala, ale jak vidno, ne navždy. Oba státy pojí dva zájmy neutralizace čínského vlivu a obchod. Ve skutečnosti spolu obojí do souvisí. Američané mají zájem na tom ve Vietnamu vydělávat jako investoři i jako výrobci. Vietnam si například objednal desítky dopravních letadel Boeing. Jenže USA také chtějí oslabit závislost na téměř monopolní dodávkách některého zboží z Číny. Týká se to polovodičů, vzácných zemin nebo výroby baterií. Ve Vietnamu, držiteli velkých zásob zmíněných minerálů, který má navíc velkou výrobní kapacitu, se už chystá výroba čipů i baterií právě za americké asistence. Mluví se také o tom, že by si Vietnamci mohli koupit třeba i americké stíhačky F-16 a systémy protivzdušné obrany. Je to spekulace, ale staví to jejich vztahy na novou úroveň. Američané chápou svůj střet s Pekingem jako soupeření o spojenectví zemí v oblasti, přičemž Biden zdůraznil, že Amerika nikam nepřichází. Je prý přece také pacifickým státem. Celá situace je ovšem velmi spletitá. Amerika i Vietnam jsou si vědomi toho, že potřebují s Čínou vycházet, ale současně také její vliv zadržovat či zatlačovat. Vyvážit to není jednoduché. Například Vietnam nyní uzavřel s USA dohodu o komplexním strategickém partnerství, jakou má nejen s rivaly Číny, jako je Indie, Rusko nebo Jižní Korea, ale také se samotnou Čínou a nyní rovněž s Amerikou. Biden zas opakovaně zdůraznil, že toto nemá být začátek studené války mezi Washingtonem a Pekingem. V souvislosti s popsanou situací se mluví o tzv. toky lidově pasti. Do té mohou spadnout dvě velmoci, jedna stávající a druhá rostoucí. Jejich soupeření skončí otevřeným konfliktem. Do toho by se nechtěl připlést ani Vietnam. Celá věc má s přihlédnutím k Bidenově osobní historii zajímavý rys. Současný prezident patří ke generaci Američanů, které válka ve Vietnamu hodně poznamenala. Buďto protože v ní bojovali, nebo proto, že proti ní protestovali. Mladý ambiciózní právník a pak politik Josef Biden nepatřil k žádné z těchto skupin. Není jisté, jak to jeho námluvy v Hanoji ovlivnilo.