Žádná válka netrvá věčně a žádná nezůstává po celou dobu stejná. Platí to i pro boje mezi izraelskou armádou, Hamasem v Gaze. O změně povahy bojů rozhoduje hned několik faktorů. Těmi hlavními jsou americký tlak a odpor ze strany Hamasu a čas. Američtí představitelé nyní jezdí do Izraele tak často, že se skoro střídají na letišti. V pondělí do Jeruzaléma dorazil ministr obrany Lloyd Austin, který pravděpodobně koordinuje americkou zbrojní pomoc Izraeli, ale pravděpodobně také přiváží různé vzkazy premiérovi a celému válečnému kabinetu ohledně amerických přání ve věci dalšího izraelského postupu Američané řeší hned několik věcí. Jednou je malá popularita americké pomoci Izraeli u levice Demokratické strany, což může negativně ovlivnit volební šance současného prezidenta. Stejně tak je americká administrativa tlačena arabskými spojenci v oblasti, kteří chtějí co nejrychlejší konec bojů, protože dění v Gaze destabilizuje jejich režimy. Jenže roli hraje i dění v samotném bojišti. Izraelci sice nadále postupují a daří se jim nacházet další tunely a zabíjet až 1000 bojovníků Hamasu. Jenže ještě více než dva měsíce po začátku války střílí Hamas a islámský džihád své rakety i hluboko do izraelského území a statisíce Izraelců z jihu i na severu musí žít mimo své domovy. Část bojovníků Hamasu se vzdala, jiná část pravděpodobně hodlá nadále bojovat a zřetelně mají nadále dost zásob i střeliva. Izraelci také zatím nenašli místo, kde by se ukrývalo nejvyšší vojenské velení Hamasu, což by konec války urychlilo. Boje nabyli nového, pro Izraelce méně výhodného charakteru. Více se bojuje v ulicích, roste počet obětí mezi vojáky, kteří umírají zejména při přepadech a vlečkách. Výsledkem jsou incidenty, jako je ten, při kterém vojáci stříleli na trojici uprchlíků, rukojmí, která zřejmě považovali za součást nějaké lsti. Situace je velmi chaotická. Skoro pětina z více než 100 padlých vojáků zemřela po střelby z vlastních řad nebo při jiných nehodách. Počítá se s tím, že Izraelci budou velké jednotky stahovat nejen kvůli proměně charakteru bojiště, ale i kvůli ekonomické nemožnosti příliš dlouho držet 100000 rezervistů mimo zaměstnání. Dlouhodobě neúnosná bude také snaha udržet obyvatele Gazy na malé ploše mimo bojovou zónu. Místo velkých operací se možná budou Izraelci zaměřovat na jednotlivá místa, a to za pomocí menších jednotek. Paradoxně podobně bude nyní fungovat i samotný Hamas, který možná ztratil možnost centrálně se koordinovat. Čas pro Izraelce nepříjemně týká i vnitropoliticky. Ve společnosti panuje určitá skepse jak ohledně ne jasně stanoveného cíle války, tak i možnosti jej dosáhnout. V samotném Izraeli trvá přesvědčení, že je nutné Hamas zničit, ale proti tomu nestojí otázka, jak to lze udělat, ale také, jak to smířit. S jiným klíčovým cílem, a to je osvobození všech rukojmí, která ještě žijí. Zatím válečný kabinet dává najevo, že hodlá bojovat ještě dlouho, třeba i proti vůli Spojených států.