Každá země má svou zbraňovou kulturu. Ta izraelská se opírala o víru, že střelné zbraně patří do ruky profesionálům a mezi lidmi bylo jen relativně málo zbraní. To se změnilo z důvodů známých i méně známých. Izraelská zbraňová tradice je relativně nedávná a spojuje dvě zdánlivě protikladné tendence. Jednak skutečnost, že většina občanů prošla vojenskou službou a nemalá část má za sebou střelecký výcvik intenzivnější, než jaký má průměrný evropský policista. Současně ale Izraelci patřili k velmi málo vyzbrojeným národům i ve srovnání s Evropou, nepočítáme-li vojáky vracející se na víkend domů si s útočnou puškou. Důvodů bylo několik. Od důvěry v armádu a policii, přes relativně malý zájem běžných Izraelců o zbraň i jako fetiš až po poměrně přísnou regulaci. Tyto věci se změnily v posledním roce. Dosavadní zákony, které držení zbraní omezovaly například na lidi s bojovou zkušeností, se uvolnily a naopak statisíce Izraelců, kteří nikdy neplánovali pořídit si osobní zbraň, už získali povolení ve zrychleném procesu a případně se již zbraň koupil. I sklady obchodů se rychle vyprázdnily. Je to největší zlom v tomto ohledu za celé dějiny státu Izrael. Rozhodující změnu samozřejmě přinesly události sedmého října, kdy se ukázalo, že bezpečnostní složky státu nedokázali zabránit vpádu Hamasu a trvalo mnoho hodin, než dorazili na místo. To je velký psychologický přelom v zemi, která byla založena na myšlence, že se postará o bezpečí svých obyvatel. Naopak kibucy, které byly dobře vyzbrojeny, útočníky zpomalily nebo dokonce zahnali. Debata o změně zbraňových zákonů ale běžela už nějakou dobu. Bylo pro to několik důvodů. Jeden byl ideologický včel revize dosavadní politiky stály extremističtí politici, jako i ta Martin Kvěch. Jeho nacionalistický proud paradoxně stojí spíš proti izraelskému státu, který nepřijímá tak docela za svůj. Pokusy o omezování přítomnosti zbraní ve společnosti chápe jako projev k elitářství a paternalismu bank. Úvěr také plánoval vytvořit cosi jako zvláštní gardu pod svým velením a v neposlední řadě podporoval volnější pravidla pro ozbrojování lidí v určitých oblastech, jako jsou osady nebo smíšená židovskou arabská města. S tím souvisí třetí okruh důvodů, a to zhoršení bezpečnostní situace v Izraeli kvůli terorismu, ale i zločinnosti. Mezi lidmi je kolem čtvrt milionu ilegálních zbraní. Zastánci uvolnění zbraňové politiky také poukazují na násilnosti, které se odehrály v květnu roku 2021, zejména v oblastech, kde vedle sebe žijí Izraelci židovské arabské národnosti, aniž by policie byla schopna včas proti pachatelům zasáhnout. A také zmiňují případy teroristických útoků, jejichž dopad se podařilo zmírnit díky přítomnosti ozbrojených občanů. Proti nim stojí varovné hlasy z řad expertů, kteří optimismus v tomto ohledu nesdílejí. Lidé prý přeceňují svou schopnost použít zbraň v krizové situaci. Také poukazují na to, že přítomnost velkého množství zbraní vede ke vzniku chaotických situací. Před časem například vojáci v Jeruzalémě zastřelil i civilistu, který krátce předtím sám zahájil palbu proti teroristům. Tito odborníci volají po opětovném zpřísnění pravidel, pravidelných kontrolách toho, jak lidé zbraně skladují nebo zda neužívají drogy. Povinném výcviku, který by upevnil pocit odpovědnosti, a případně i pod pozdějším centralizovaném výkupu zbraní zpátky. Až se situace stabilizuje, varují před cestou, kterou se vydali Američané. Izraelci po sedmém říjnu nepochybovali, že jejich stát a společnost se změní. Jednou z položek této změny bude i mnohem vyšší přítomnost zbraní a jejich držení i těmi, kteří by dříve zbraně nechtěli nebo ji nikdy nedostali.