O co se válčí mezi státy? O ropu, o území, o čest a samozřejmě také o vodu. Tato starost, ale nejen ona, přivedla na hranici ozbrojeného konfliktu Íránskou islámskou republiku a islámský emirát Afghánistán. Přestřelka si vyžádala jen několik mrtvých. Nebyl to ale první podobný střet na hranicích obou zemí. A pravděpodobně ne poslední. Tentokrát šlo o přerozdělení vody v řece Hílmand. Jde o tisícikilometrový tok, který pramení v Afghánistánu, ale odtéká na západ do Íránu, kde zavlažuje velmi suchou krajinu při společných hranicích. Teherán tvrdí, že Afghánci porušují dohodnutou kvótu a zadržují vodu na svém území. Kábul, nyní o předloňska zastupovaný Tálibánem tvrdí, že na vině je sucho. Pravdu mají zřejmě tak trochu obě strany. Vody je málo, což značně znervózňuje Íránce, protože suchem je postiženo asi 97 % jejich území. Írán je pod velkým tlakem, protože režim tak tak přežil poslední vlnu protestů. A právě v oblasti přilehlé k Afghánistánu se konaly velké protirežimní demonstrace. Jenže pod tlakem je i Tálibán, protože chce vyhovět kmenovým vůdcům, kteří chtějí pro své lidi vodu. Íránci reagují na skutečnost, že Afghánistán v minulých letech stavěl a nadále staví přehrady. A protože řeky tečou většinou z Hindúkuš dolů na západ směrem k Íránu, má Afghánistán geografickou výhodu, že leží na horním toku. Tálibánci si věří. Dokonce zveřejnili video, na kterém jeho příslušnic jezdí na motocyklech se zářivě žlutými kanystry v rukou jako vzdorný vzkaz k sousedům. Afghánistán je sice země mnohem méně lidnatá, ale Tálibán má v rukou četnou moderní výzbroj, kterou za sebou nechali Američané. Novou sebedůvěru a také vědomí, že dobývat jejich zemi je těžké. Kábul muže na věci vydělat i v tom smyslu, že vyvoláním problému dosáhne vyššího uznání. Zatím totiž mnoho států včetně Íránu udržuje hybridní diplomatický režim. Zacházejí s Tálibánem jako se zástupcem Afghánistánu, ale ne v plném smyslu. Jakékoli mezinárodní jednání o vodě může Tálibán použít ke své legitimizaci. Voda není jediné téma, které Tálibán se a Teherán dělí. Jednou z položek je nespokojenost Afghánců s tím, jak se zachází s jejich krajany, kteří žijí ve velkých počtech už desítky let v Íránu. Podle afghánského tvrzení se objevily případy mučení i zabíjení afghánských běženců a vyústilo to například k napadání diplomatických zastoupení Íránu v Kábulu a hrát u Íránu jeho vládě v rukou šíitské mocenské elity se zase nelíbí nerovné postavení Hazárů, šíitského etnika v sunnitským Tálibánem ovládané zemi. Proto také odmítá plně uznat legitimitu vlády Tálibánu nad Afghánistánem, dokud prý u sousedů nevznikne impulzivní vláda, jež by zahrnovala i zájmy Hazárů. Válka se tady asi neodehraje, ale napětí bude přetrvávat, přelévat se do ozbrojených potyček, případně ho mohou využívat jiné státy oblasti pro své účely. Dříve nebo později se může objevit nějaký neutrální zprostředkovatel, který pomůže najít a udržovat nějaké řešení. Nikdo ze západních zemí to být nemůže. Nabízet by se mohla třeba Čína, které se nedávno podařilo usmířit Íránce a Saúdy.