Sarah Wagenknechtová, bývalá německá komunistka a zakladatelka nové rádoby levicové strany společenství. Sarah Wagenknechtová má jistou naději na úspěch. Nejen chytlavým programem, který před sebou tlačí, ale i skutečností, že dlouhá léta Sára působila v televizi jako mediální divadlo všech myslitelných politických debat. Občas řekla něco, co možná mělo jistý hlubší obsah, avšak jeden z jejich nesporných trumfů, i proto byla zvána, spočíval v tom, že sebe nabízela jako pohlednou intelektuálku, již nesporně je, navíc s nefalšovaným ženským půvabem. Její dlouhé a hezké nohy, ač sami k projednávanému tématu neměli co dodat, kameramani rádi zabíraly. Pro diváka maličko unaveného z opakujících se politických frází byly jistým povzbuzením. Mnohý Němec možná ani neví, co to byla či je postkomunistická levice, ale tu černovlasou a černookou paní s krásnýma dlouhýma nohama si vybaví okamžitě. Kdo ví, i nad urnou snad zaváhá. Postkomunistickou německou levici Sarah Wagenknechtová opustila pro její rostoucí nemohoucnost tam, kde ještě před desetiletím sehrávala dominantní roli zemích bývalého východního Německa, se vytrácí jak pára nad hrncem. A ať spolu s ní kdysi zaznamenávala mnohé nezapomenutelné úspěchy, své politické ambice staví výš, než se nyní potácet na okraji politického zájmu. Výsostným územím pohrobků Ulbrichta a Honeger a jakož i pokračovatelů zdivočelých sociálních demokratů typu Oskara Lafontaine a mimochodem manžela Sara Wagenknechtové se měly stát země bývalého východního Německa. Dlouhou dobu se to i tak jevilo, dokud ústředním politickým problémem nezačala být otázka uprchlická. Postkomunisté na tom poli poněkud zaspali. Pro východoněmeckého obyvatele, považujícího se za občana proradnými zápaďácky podvedeného, za občana druhé kategorie, od něhož se mimo jiné očekává, že strpí, aby i na jeho hřbetě bylo štípáno uprchlické dříví, začaly být nezajímavý. Vítězný nástup extremistů z protilehlého politického pólu byl proto jen logickým vyústěním. Zatímco postkomunisté se zde před lety snad s výjimkou Saska mohli pochlubit se zhruba 25 až 30 % volebních preferencí. Nyní se podobnými výsledky pyšní jejich protipól Alternativa pro Německo Sarah Wagenknechtová. Rozhodla učinit tomu rázný konec. Jejím společenstvím hodlá nahnědlý mor odsud vytěsnit jejím rozšířeným, pro změnu morem narudlým. A nadcházející evropské volby a následně volby podzimní rovnou ve třech východoněmeckých zemích, ji budou prubířským kamenem. Soupeření společenství s alternativou trochu připomíná svár komunistů a nacistů na přelomu 20. a 30. let minulého století. Nejprve přinesl nacistickou tyranii, aby byla vzápětí vystřídán, a tyranii komunistickou. Nynější spor ale neobsahuje o nic libější příchuť.