Důvěra je zboží, které se těžko získává a snadno ztrácí. Platí to i o našich státních institucích. Ústavní soud se řadí k těm, které patří dlouhodobě k nejrespektovanějším. A na tom má jistě svůj podíl způsob výběru soudců. Se souhlasem Senátu je jmenuje prezident. Kandidát musí složit slib, v němž se mimo jiné zavazuje, že bude rozhodovat cituji podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně. Konec citátu. A právě takové rozhodování bývá trnem v oku vládních a stranických politiků. Vždyť někdy ruší jejich zákony. Svou nelibost v tomto smyslu dávali najevo dva předchozí prezidenti a pokoušeli se alespoň ochromit činnost soudu tím, že zdržoval jmenování nových soudců. Tak jsme se také dostali do situace, kdy končí sedm z 15 členů, a nebudou-li včas jmenování jejich nástupci, jednání Ústavního soudu bude ohroženo. Proto nový prezident Petr Pavel urychleně oslovil právnické fakulty, advokátní komoru, soudy a další podobné ústavy se žádostí, aby navrhli možné kandidáty s patřičnou kvalifikací se svým týmem. Z předložených i nejen pak vybrali tři ke schválení do Senátu. Zdálo se, že se jedná o postup, který nemůže vzbudit žádné kontroverze. Ukázalo se však, že může. Ozvaly se hlasy, že na tak významné funkce se nemá dělat výběrové řízení, že oslovené instituce se uvnitř jenom rozhádají a že soud má být pestrý, čehož lze prý dosáhnout jmenováním bývalých politiků. A padla nějaká jména? Zdá se, že to je to šídlo, které vyjelo z pytle ven. Dovolím si proto vyslovit podezření, že s nástupem nového prezidenta někteří straničtí senátoři zavětřili příležitost dostat do oněch úctyhodných a prestižních pozic svoje lidi a hodlají uplatnit staré osvědčené metody, kterým se říkávalo ku handlu. Jak se to dělá? Naznačí se prezidentovi, že jeho návrhy nemusí hladce projít, pokud je s nimi předem neprojednal, a pak mu nabídnou obchod. Vy nám zařadíte našeho straníka a my zajistíme, že Senát schválí vaši lidi. Říkal jsem si, že takové ošklivé podezření se nesluší ani vyslovovat. Když tu náhle novinky 16. 4. 2023 zveřejnily rozhovor s předsedou ústavně-právního výboru Senátu Tomášem Goláněm z ODS, v němž pan senátor vyjadřuje zklamání nad tím, že ve způsobu navrhování kandidáta do Ústavního soudu nedošlo k žádné změně, tedy oproti tomu, jak postupovali prezidentovi předchůdci. Výběr prý je nevyvážený, není transparentní a je příliš rychlý. Měl by také být pestrý jako v Německu, kde mají u soudu třetinu politiku. Hrad prý o tom se senátory nekomunikoval. Inu, alespoň víme, o čem by měl komunikovat. Pravda, v minulosti se do Ústavního soudu pár bývalých politiků dostalo a osvědčily se. Bylo to ale v době, kdy jsme měli velký nedostatek patřičně kvalifikovaných odborníků a jednalo se o lidi, kteří se na přípravě ústavních dokumentu podíleli. Členství v politické straně či účast parlamentní politice by jistě neměla být podle mého mínění nepřekročitelnou překážkou pro jmenování do takové funkce, ale až po několikaleté karanténě, pokud se soudce neoprostí od stranických závazků, nemůže být nestranný. Ústavní soudce by rovněž neměl rozhodovat o zákonech, které předtím sám prosazoval. V takové věci také není nestranný a na nestrannosti soudu je přece založena důvěra veřejnosti. Doufám tedy, že prezident na podobné špinavé obchody nepřistoupí ani za cenu rizika, že senátoři jeho návrhu nevyhoví. V takovém případě vina za ochromený Ústavní soud padne na její hlavu.