S obstrukcemi v PS máme již zkušenosti dostatečné k tomu, abychom je vyhodnotili a vyvodili z nich závěry pro úpravu zákona o jednacím řádu. Je zajisté v pořádku, pokud má opozice právo dát touto formou veřejnosti najevo, že s nějakým návrhem či rozhodnutím vlády nesouhlasí. Pokud však je toto právo tak široké, že znemožňuje vládní většině uskutečňovat svůj program, představuje ohrožení demokracie. Musí být zúženo. Parlamentní republika se zablokovaným parlamentem prostě nefunguje. Vím, že neříkám nic nového, protože debaty na toto téma se vedou již řadu let. Při projednávání snížení valorizace důchodů však opozice situaci vyhrotila natolik, že se změna jednacího řádu jeví jako nutnost. Přesto se vládní většina jaksi nemůže odhodlat k tomu, aby jí prosadil. Důvodem je patrně obava, že projednávání novely zákona o jednacím řádu bude provázeno ještě větší obstrukcí, než byly všechny předchozí. A to i v případě, že půjde jenom o úpravu běžnou v demokratických státech. Umíme si představit, že budou zaznívat projevy o tom, jak vláda likviduje své oponenty a zavání totalitu. Uslyšíme je asi nejen od řečnického pultu, ale i na demonstracích a v ulicích měst tak budou nejspíše hřímat i ti, kteří v minulém období sami museli čelit obstrukcím a požadoval jejich omezení. Nejlepší by bylo zajisté, kdyby ke změnám jednacího řádu se přistoupilo v dobách klidných a na základě racionální dohody všech zúčastněných stran. Jenže v takových časech se zdá, že všechno funguje. Změna pravidel jednání není potřeba a její projednávání zdržuje přijímání potřebných zákonů. Je to jako chtít po zdravém člověku, aby šel na preventivní lékařskou prohlídku. Něco takového dělají jenom rozumní lidé. Ve velkých kolektivech ovšem tvoří menšinu. Političtí myslitelé a vědci se věnují hlavně teoretickým základům a možným formám demokracie. Mají přitom sklon přehlížet demokratické procedury a jejich pravidla, která jsou obsažena v jednacích řádech. Je to chyba, protože jak se ukazuje, právě ony mohou někdy představovat pro demokracii větší hrozbu než její odpůrci. Demokracie bývá obecně těžkopádnější než diktatura, protože v ní politickému rozhodnutí předchází diskuse. Ta však poskytuje výhodu, že problém, který je třeba řešit, není viděn jenom z jediné perspektivy, ale je nahlížen mnoha očima a z různých stran. Tato přednost se ale uplatní pouze v případě, že diskuse je věcná a efektivní. Právě to má zařídit kvalitní jednací řád.