Když v úterý 14. 2. vstupoval bývalý poslanec TOP 09 Dominik Feri do budovy Obvodního soudu pro Prahu tři, tváře se sebejistě a dokonce se usmívala. Chvílemi to vypadalo, že si pozornost kamer vysloveně užívá. Krátce nato všem přítomným předvedl, jakou strategii obhajoby zvolil. Miloval. Jednu z žen, které šly o jeho chování vypovídat na policii, označil za lhářku a snaží se vytvořit dojem, že se vlastně jedná o svého druhu mediální spiknutí proti jeho osobě. V šoku nebyli jen ti, kteří byli tomuto chování přítomni přímo u soudu, ale i velká část veřejnosti. Jaksi navíc později vyjádřil i advokáti Tomáš Sokol a Jaroslav Ortman. Zveřejnění citlivých informací ze spisu by měla prošetřit policie. Podle šéfa unie obhájců Tomáše Sokola by incident mohl zajímat navíc i Úřad pro ochranu osobních údajů. Z jeho strany to je naprosto nestandardní chování, oni tím porušil povinnost mlčenlivosti, uvedl Ortman pro lidovky. Cz. Po smršti negativních reakcí si Feri vyjádřil, že jméno řekl omylem a v emocích. Proč tak dělal opakovaně a ještě tento svůj krok připomíná na sociálních sítích, ví jen on sám opakovaně prohlašoval, že veřejné líčení vítá. Skrz svou právničku vyjádřil přání, aby byl veřejně projednáváno vše včetně výslechů obětí. To však soudkyně s ohledem na citlivost a ne kauzy odmítla a vyhověla tím jak státní zástupkyni Petře Hřivnové, tak zmocněnkyni obětí Adéla Hořejší. Ferimu to ale nemůže zabránit, aby ve svých tedy veřejných částech líčení vytrhávat věci z kontextu či zveřejňoval citlivé informace ze zdravotní dokumentace. K tomu se i uchýlil ve své dlouhé reakci na skutky, z nichž je obžalován, odbíhal. Vztahoval se ke znaleckým posudkům, záměrně opakovala jména žen před médii a zveřejňoval různé citlivé informace s účelem oběti veřejně vymezovat a znedůvěryhodňuje to. Používá k tomu celý arzenál mýtů o sexuálním násilí, jako třeba ten, že to by sexuálně aktivní muž těšící se pozornosti žen neměl důvod si sex vynucovat násilím. Nebojí se také používat informace o duševním zdraví obětí. Naopak na otázky protistrany veřejně odpovídat odmítl, aby jeho výroky i chování nebyly vystaveny konfrontaci před lidmi. Opakovaně se také vracel k pětici odložených případů. Znovu říkal jména žen, které proti němu vypovídali, a divil se proti. Tyto případy jsou součástí spisu z laického pozorování. Jsou tam však nejspíše proto, že dokreslují celkovou povahu Feriho a způsob jeho chování k ženám. Navíc odložení neznamená, že se popisované věci nestaly, ani že policie sama výpovědi žen označila za lživé, jak tedy neustále tvrdí. Sám navíc žádné kroky, trestní oznámení za možná křivá svědectví nebo žalobu na média nepodnikl. V Česku se pachatelé dopustí asi 12000 znásilnění ročně, nahlášen je ale pouhý zlomek. Kolem 700 je naprosté minimum. Obvinění je křivých. Tento jev je ojedinělý a vzácný. Tresty, které v souvislosti se znásilněním padají, jsou nízké a tento typ násilí často končí pouhou podmínkou. Oběti se bojí necitlivého zacházení policie, justice. U slavných pachatelů je tato bariéra několikanásobná. Jsou s Dominikem Ferim nám ukazuje, proč i v Česku tak těžké znásilnění hlásit a co vše musí oběti snášet, když se k tomu odhodlají. Není to zrovna hezký pohled.