Náš host

Potrpím si na rituály. Chodím určitými dveřmi do nemocnice i na sál, říká profesor Josef Dvořák

Náš host

Potrpím si na rituály. Chodím určitými dveřmi do nemocnice i na sál, říká profesor Josef Dvořák
Profesor Josef Dvořák

Plzeň

Profesor Josef Dvořák se narodil 13. srpna 1943. Před necelým měsícem tedy oslavil své 80. narozeniny. 
Andrea Vajnar, Pavlína Kyselová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Ano, se mnou ve studiu rádia vašeho kraje je velmi vážený host prof. Josef Dvořák, brilantní chirurg i laskavý lékař, vynikající učitel, který působí již 20 let v karlovarské nemocnici, kde také vybudoval jedno z nejvýznamnějších center té nehody ideální chirurgie. V minulosti působil jako přednosta chirurgické kliniky kliniky Fakultní nemocnice Motol. Od roku 1971 se účastní výuky mediků, publikoval 75 odborných článků a vydala pět monografií. Přestože je prof. Dvořák uznávaným učitel a publicistou, jeho hlavním profesním zájmem je i po celou dobu kariéry praktická chirurgie. Pane profesore, já vás zdravím, pěkný den.

  • Dobrý den. Já myslím, že se jimi a v úvodu neuvedla zdaleka všechno. Všechny. Vaše zásluha, také aktivity, ale i tak je to naprosto neuvěřitelné. A co jste vlastně stihl za svoji kariéru a jak vlastně vypadal váš pracovní den, když bychom ho měli popsat?

  • No, já bych se vrátil ještě daleko dřív než tedy k tomu pracovnímu dny. Já jsem medicínu v podstatě dělat nechtěl, protože nikdo z rodiny v lékařství nepracoval. A já jsem se tam dostal tím, že v jižních Čechách jsem potkal jednoho všeobecného lékaře, který byl v těch vesničkách, co jsem tam jezdil, milovaný a já jsem tam o prázdninách jezdit celé své mládí. No, jednou taky s roztrženou nohou. Pan doktor se ke mně naklonil a pojídal kluků. Nechtěl bys být? Tak je Dr.. A já jsem říkal no já jsem o tom nemyslel, ale budu o tom přemýšlet. To byla konec základní školní docházky. No a pak jsem se dostal na jedenáctiletku, pak to pokračovalo na vysoké škole a nakonec tedy jsem tu medicínu dostudoval a už za studií jsem tedy měl zájem o chirurgii. Chodil jsem na kroužek a vydělával jsem se tady chirurgických textech a nastoupil jsem do nemocnice v Písku a po několika měsících jsem nastoupil pak na chirurgickou kliniku v Motole, kde jsem byl téměř 30 let. No a pak po určitých neshodách s vedením nemocnice a ještě kvůli je určitým negativním vlastnostem některých mých kolegů jsem kliniku opustil a díky bývalému primáři karlovarské nemocnice primáři Kubínovi jsem dostal nabídku místa v Karlových Varech, které jsem přijal. No a byl jsem velice mile překvapen, protože po nástupu do karlovarské nemocnice jsem zjistil, že tady pracuje řada lékařů, kteří jsou teoreticky, ale i prakticky na roveň těm klinickým pracovníkům z velkých nemocnic. V některých věcech je i předčili. Takže 20 let jsem teď v karlovarské nemocnici a jsem tady velice spokojen.