Hovory

Rakovina je jako slon uprostřed obýváku. Všichni ho vidí, ale nemluví o něm, říká psychoonkolog

Hovory

Plus

„Občas si s kolegy a s nadsázkou říkáme, že onkologické onemocnění je jako pomyslný slon uprostřed obývacího pokoje: Všichni vědí, že tam je, ale nikdo ho nepojmenuje a všichni ho obcházíme,“ popisuje psychoonkolog Martin Pospíchal běžnou reakci rodiny, která se dozví, že někdo z nich má rakovinu.
Tatiana Čabáková

14. září 2023, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Můj host Martin Pospíchal je psycho onkolog. O svoji praxi se věnuje hlavně lidem, který mají onkologické ochraně. V hovorech se budeme rozprodávat o tom, jak zvládat těžkou situaci okolo diagnózy rakovina, a to jako z pohledu pacienta, tak z pohledu blízkého člověka. Od mikrofonu vás prý podsouvání vítá Tatiana Čabáková.
Martin vy teď je v hovorech. Děkuji za pozvání. My, když jsme se s editorkou Hovorou Markétou voskovou rozprávěli o tom, že by ji v hovorech mohla zaznít. Tak a to téma, jako můžeme zvládat i rakovinu léčit už jako pacienta nebo blízký člověk pacienta? Já jsem si uvědomila, že pociťujeme určitý blok krutý. To téma, ke co si k tomu začala vyhledávat články, tak jsem zjistila, že vlastně s tímto pocitem v obecně jsou vinni mocná, že je to společnosti určitá tabu. Téma. Je to je vaše zkušenost?
Tak onkologické onemocnění, něco, co ne ne úplně stoprocentně dokážeme ovlivnit. A jakmile něco může přijít do života každého člověka víceméně nečekaně a často bez nějakých signálů, tak to pro nás může být úzkostné, vlastně nějak znervózňující. Takže je to nějaké téma, o kterém je náročnější se bavit mezi blízkými. Často v rodinách se běžně bavíme o různých tématech, ale ve chvíli, kdy do života přijde onkologické onemocnění, tak najednou hovor na toto téma vlastně vázne. S kolegy z něj jakousi nadsázkou říkáme, že to jako si pomyslný slon uprostřed obývacího pokoje, jak všichni vědí, že tam je a nikdo ho nepojmenuje, všichni ho jako obcházíme. A tím, že mám zkušenost vlastně nemocného člověka, mladého, onkologicky nemocného ve vlastní rodině, tak vím, že to prostě realita, že takto to nějak funguje. Ale na té druhé straně víme, že bavit se o tom tématu dává smysl a že právě opora blízkých je něco, co se obrovsky počítá při zvládání té nemoci.