Hovory

Pokud můžu být užitečná a pomáhat konkrétním lidem, dává mi to smysl, říká nová ředitelka Nadace Charty 77 Jolana Voldánová

Hovory

Pokud můžu být užitečná a pomáhat konkrétním lidem, dává mi to smysl, říká nová ředitelka Nadace Charty 77 Jolana Voldánová
Jolana Voldánová

Plus

„V médiích a České televizi jsem si vyzkoušela vlastně úplně všechno – a vše, co jsem tomu dát mohla, tak jsem tomu i dala. Všechno má nějaký začátek i konec – některé věci skončily z mé vůle, protože jsem byla jen ,záskok‘, někdy to byla vůle té druhé strany, protože jsme se prostě vzájemně ,nepotkali‘. Ale tím jsem se opravdu nikdy netrápila,“ popisuje svou dřívější profesní dráhu Jolana Voldánová, dnes ředitelka Nadace Charty 77.
Tatiana Čabáková

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • O. Jim hostem je žena, která většinu svého pracovního života prožila v médiích. Pracovala 20 roků v ČT, kde moderovala program událostí, a jako moderátorka v ČRo do dnešních hovorů přijala. Pozvání. Je Jolana Voldánová, která je dnes ředitelkou nadace Charty 77. M od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.

  • Mělo na výletě Vavroch. Děkuji za pozvání. Kým se dostaneme k vaší práci, čerstvý, práci v nadaci? Ráda bych se bál, pozřela na vašich takových posledních 10 roků, od kdy jste teda odešli z ČT? Je z měst a mimochodem, o kterém sní výdajů mnohý novináři a novinářky, taky to razantní rez. Z takový pozici je sám robil jako já mám tom vůbec nechceme podsouvat, že jedna z lomu.

  • No tak nebylo to jednoduché rozhodnutí, taky jsem to opravdu zvažovala všechna pro a proti. Dobrý rok, ale postupně ve mně uzrálo to přesvědčení, že to je opravdu správná cesta pro můj další život, pro nějaký můj další rozvoj. Já jsem člověk, který strašně rád poznává nové věci, učí se nové věci. A já jsem měl pocit, že už se v těch událostech a v ČT nemám vlastně co naučit, že to mám všechno tak dobře osahané, že už mě tam vlastně nemá co překvapit. Takže ano. To souvisí samozřejmě i s tou únavou materiálu, že pokud se nedostavují ty nové podněty a impulzy, tak vás ty věci prostě přestanou bavit. Myslím si, že to nesouvisí jenom s profesní kariérou, ale že to tak máme ji v tom osobním životě nebo alespoň já to tak mám. Takže když jsem se definitivně rozhodla, oznámila to svým šéfům. Probrali jsme všechny možné varianty, jak to udělat. Já jsem říkala, já se nechce dostat do situace, kdy to tady všichni kolegové v redakci budou vědět, protože jsem tušila a vlastně se mi to pak potvrdilo z těch zpětných reakcí, že za mnou všichni budou chodit a budou se vlastně vy ptá, proč to dělám a a budou mi dávat v uvozovkách dobré rady, ať to nedělám a chci to lépe rozmyslí a ať si třeba vezmu to delší volno atd. atd.. A já jsem nechtěla podléhat vlastně žádným cizím názorům. Nechtěla jsem, aby mi někdo nasadil do hlavy toho Červíčka, takže jsem se domluvila se šéfy tak, aby oni byli na tu variantu dobře připravení s tím, že po mně okamžitě naskočí kolegyně. Tehdy to byla Daniela Písařovicová. A já jsem si vlastně ty poslední události strašně užila. Bych na konci, kdy jsem, a to jsem žádala až po cestě, když jsme běželi s režisérem dolů ze schodů ze Zlína, běželi jsme do studia. Zrovna myslím ten den to bylo poměrně náročné vysílání, protože skončil překvapivě ve funkci i tehdejší premiér Petr Nečas, takže jsme byli dva.

Více z pořadu