Hovory
Nefotím portréty, ale tváře lidí, říká známý fotograf Pinkava
Hovory
Plus
„V podstatě mě fotografování známých lidí nezajímá. Mám pocit, že jsme přece všichni už byli asi milionkrát někým vyfoceni, a tak v tom nevidím smysl. Zatímco já fotím s tvářemi, jak tomu říkám. Snažím se, aby ti lidé vytvářeli message. Aby to byla výpověď o něčem obecnějším než jen portrét konkrétního, třeba i známého člověka,“ říká světově uznávaný fotograf Ivan Pinkava.
Petr Vizina
Přepis epizody
-
V umění v nás vyvolává touhu sami něco dělat, říká autor, jehož fotografie se u nás nespletete. Ale k čemu nás vybízí krásný po pomíjivost, o kterých se v souvislosti se svými fotografiemi vznikajícími v ateliéru taky často změnily. Hostem hovoru je fotograf Ivan Pinkava. Příjemný poslech přeje Petr Vizina.
-
Buďte zdráv a vítejte. Dobrý den.
-
Děkuji. Dobrý den. Vy přijíždíte, sedíme v Praze. Přijíždíte z Příbrami, kde vaše díla visí vedle jiného klasika, bychom řekli vedle Františka Drtikola. Jak vám to vychází ve srovnání? Když vidíte vaše fotky a fotky v ráně Drtikola, jak spolu komunikují, tak vlastně docela překvapivě, protože ta výstava nevznikala nějaká duchu toho, že by člověk nechtěl porovnávat s tím, že fotografem, ale vznikalo to, já tomu říkám jako určitá intervence. A protože jsem si uvědomil, že jsem udělal řadu fotografií, kde v hlavě člověk má nějaký obrazy z historie fotografie a že někdy si vlastně pohrává s určitou estetikou. A jaký dotek těch Drtikolových fotografií určitě a hlavně bych starších věcech je přítomný, tak si myslím, že jsme taky cíleně vybírali fotografie, který nějakým způsobem budou rezonovat a mám pocit, že jsem to nějak jako vlastně povedlo udělat dobře formátově a že to je takový jako velmi komorní, tak i kabinetní rozměr a že za mě to funguje a mám z toho radost, se přiznám.