Jan Straka patří do úzkého kruhu českých absolventů Harvardu. Jeho spolužáci. Pracuji pro prestižní zahraniční společností a s Araby o velké peníze. On se vydal na celkem inu dráhu. Šéfuje. Expert na neziskovou organizaci učitel naživo, která se usiluje o modernizaci českého vzdělávání a vyvinula a otestovala nové programy pro učitele a ředitele škol, které výrazně zlepšují učení dětí v školách. Svou jim know-how se snaží obohatit a pramení to veřejný vzdělávací systém. Že to Robina lze i dobré, asi nejlepší dokazuje to, že tuto neziskovku podporuji. Mnohý český miliardář, který o vzdělávání vidí budoucnost a zmizel od mikrofonu, zdraví Tatiana Čabáková.

Vítejte v hovorech. Dobrý den. A kosti se jako absolvent Harvardu dostali ku vzdělávání a ani je právech k práci například v byznyse, jako jsem hovořila v úvodě.

Jednoduše i složitě. To jednoduché bylo v tom, že jsem byl na Harvardu, tak jsem byl obklopený spoustou kamarádů, který, jak jste říkala, třeba mířily na ten Wall Street nebo do konzultačních společností, do Silicon Valley. Ale pak jsem taky spoustu kamarádů, který pracovali už při škole na různých vzdělávacích projektech, neziskovkách, mine takový ten americký étos toho, že chtějí něco dělat pro společnost, nějak dávat zpátky, toho, že by chtěli třeba v životě dělat něco s nějakým větším přesahem. A mě to tenkrát hodně inspirovalo. A zároveň jsem viděl, jak jaký velký rozdíl mezi tím, co mohou nabízet škole. Při jsem před Harvard jsem ještě zažil rok na střední škole v Americe. A tím, co jsem třeba zažíval na svém, tenkrát považovaném za elitním pražském gymnáziu, ale kde jsme hodně fotí, ale v tom starém módu, kde jsme se hodně memorovali věcí. A já jsem prostě zažíval ten rozpor mezi tím, co by vzdělání mohlo být, a tím, co jsme prostě zažívali každým té škole já a moji spolužáci. Říkal jsem si bylo by docela zajímavé, toto je zajímavý problém vylovit, zajímal s tím něco udělat. A ta jednodušší část byla to říci, toto téma mě zajímá a je tady spousta příležitostí. A ta složitější část pak bylo jako najít tu cestu k tomu. Já jsem vlastně začínal před 12 lety s Danielem Münichem na institutu CERGE, kde jsme psali různé vzdělávací studia. Ale velmi rychle jsem došel k tomu, že jenom psaním studií a strategii se vlastně spousta věcí nezmění. A pak přišla příležitost v nadaci České spořitelny začít přímo pracovat na programech, které ovlivňují práci učitelů a ředitelů, lidi v těch školách. A tam začala vlastně ta cesta toho, co už jste tady zmiňovala na začátku.