Velkorysé zázemí léčebných pavilonů, které umožňovaly tolik potřebnou diferenciaci pacientů (tehdy rozdělených na klidné, méně klidné a neklidné), doplňovaly také provozní objekty: čerpací stanice pro zpracování užitkové vody z Vltavy (pitná voda byla čerpána ze studní), vodojemy, kotelna, elektrárna, kuchyně, prádelna, sklady, dílny, prosektura, administrativní budova, areál zemědělského statku, obytné budovy aj.

 „Velká pračka měla 11 komor. Každá komora měla kapacitu 30 kg. Celkem se tady vypralo kolem 3,5 tuny prádla denně. Pracovala jsem tady 14 let, vedoucí prádelny do roku 1994. Pracovaly tu jen ženy. Bylo tady 25 pracovnic a 2 údržbáři. Pacientky chodily pomáhat. Chodily rády, byl tady taký nějaký Míša, ten sem chodil často. Byla to dost typicky těžká fyzická práce, obzvlášť ty cíchy byly těžké, bolívaly z toho záda. Nejhorší byly svátky, když bylo několik dní volno, tak se to nahrnulo a pak byl mumraj. Jména byla na oblečení lékařů vyšitá. Po roce 1989 se jim vykazovaly hodiny a muselo se jim platit. Pomáhaly hlavně předskládávat, než se košile žehlily a taky třídit špinavé prádlo. Je to tady teď zvláštní, ještě jsem to takto neviděla, je to spíš deprimující. Pracovaly jsme od 6.00 – 14.30 hodin, z toho v pondělí do 15.00 hodin a v pátek do 14.00 hodin. Byly pauzy na oběd a na svačinu, zvlášť v létě se muselo hodně pít,“ řekla bývalá pracovnice prádelny. (Pamětnice staré prádelny, výstava Psychoanalýza jednoho prostoru / Sonda do podvědomí bývalé bohnické prádelny, 16. 8. 2013)

Budova bývalé prádelny s vodárenskou věží sloužila v minulých letech také jako výstavní prostor zaměřený na současné umění (18. 8. 2013).