Zvídavé Simkovičové.

Ahoj, holky a kluci, máme tu další díl. Zvědavce, pak jakou zajímavost se dozvíme dnes. Sumo je v Japonsku národním sportem. Jde ale taky o bojový mužský sport spojený s řadou pravidel, pevně daných obřadů, tradic a symbolů. Česky znamená slovo doslova bránice. Počátky má v japonském šintoismu a je to sport starý určitě mnohem více než 1000 let. Zápasy se odehrávají ve čtvercovém vyvýšeném ringu, kterému se říká do jo. Ve středu je pomocí provazů z rýžové slámy vyznačenou kruhové zápasiště a cíl je vytlačit soupeře ze zápasiště anebo ho donutit, aby se dotkl země něčím jiným než chodidlem. Soupeř tedy musí být vyveden z rovnováhy. Zajímavé je, že zde neplatí hmotnostní omezení, takže se běžně stává, že proti sobě nastoupí zápasníci z jiných váhových kategorií, tedy s úplně jinou postavou. Před každým turnajem ještě probíhá zasvěcovací obřad. Rozhodčí policie celý ring rýžovým vínem. Také zápasníci zase provádí rituál, při kterém se před každým zápasem po sypou solí a pak dupou. Šlo o dávnou techniku sloužící k zastrašování nepřátel před bitvou u soli. Šlo zase o očistu před zlými duchy. Před začátkem souboje se taky tleská. Jde o zvláštní označení počátku a konce modlitby. Možná vás to překvapí, ale sumo zápasníci jsou velmi mrštný a musí mít dobrou fyzickou kondici. Zápasy často netrvají déle než 15 vteřin. Sumo je samozřejmě spojeno i s typickým účesem a oblečením. Summitu byste zkrátka měli poznat i na ulici sumy. Z té si musí nechat narůst dlouhé vlasy. Z nich si dělají uzly podobné účesům samurajů a na veřejnost nesmí být ani bez tradičního oděvu, který je odvozen od toho, jak vysoko jsou ve sportovních hierarchii. Vrcholový zápasníci třeba nosí hedvábné róby vlastního výběru, při zápasech se nosí břišní pás. Tma v Aši a jen zápasníci z dvou nejvyšších lig si mohou vybrat jeho barvu. Právě zápasníci z dvou nejvyšších kategorií jsou také jediní, kteří dostávají pravidelný plat a mohou mít při turnajích tradiční účes. Zápasníci trénují v tzv. stájích, kde většinou i bydlí a musí dodržovat různá pravidla, například nesnídají. Prvním jídlem je oběd, většinou speciální vysoce kalorické pokrmy konat hustý vývar s rybami, masem a zeleninou doplněný rýží. To má zajistit přibývání na váze. Po jídle pak přichází spánek. Mnoho jsem mohl zápasníků taky za život vystřídá tři jména své občanské sportovní a pak to, které dostanou po ukončení sportovní kariéry. Jména jim přidělují majitelé stájí. V sumo ale mohou zápasit i cizinci, pokud tedy přímou japonskou kulturu, zvyky a nové jméno. Momentálně jsou nejúspěšnější zápasníci z Havaje a Mongolska. Mezi špičkou byl dokonce i Čech. Ten se dostal do profesionálního suma v roce 2001. Pavel Bojar měl sice pouhých 100 kg, ale propracoval se až do vrcholové soutěže. Když se ukončuje kariéra sumo zápasníka, koná se obřad stříhání vlasů. Jak jsem říkala na začátku, o obřady, pravidla a tradice tu není nouze. Bohužel průměrný věk profesionálních zápasníků je zhruba o 10 let nižší než u běžné populace. Jejich tělo je zatíženo náročným životním stylem, často trpí problémy s tlakem, mají cukrovku a vysoce zatížené klouby. Viděli jste někdy? Jsem mohl zápas. Moji milí zvědavci, pokud chcete o japonském národním sportu sumo někomu vyprávět, ale nestihli jste si všechno zapamatovat? Tak nevadí, už teď se to na webu Rádia Junior můžete poslechnout znovu, kolikrát chcete. A pokud vás napadá nějaká zajímavost, o které moc lidí neví, tak my určitě napište a třeba se objeví v nějakém dalším dílu. Zvědavce. Tak ahoj.