Zkratkou ADHD mají lidé často spojenou s hyperaktivními dětmi, které se postupem času zklidní. Porucha pozornosti sice začíná v dětství, často, ale pokračuje různých podobách i v dospělosti. Dospělá si s ADHD sice už ne, předbíhají ve frontě na oběd nebo neběhají bez rozhlédnutí, do silnice chodí ale později. Mají problémy s organizací, čehokoli ztrácí a zapomínají věci. A co je nezaujme, prostě odloží. ADHD má třeba čtyřiatřicetiletý Vít Vančura, který nám svůj denní boj s diagnózou popsal na dálku z německého ostrova Rujána.

I podruhé ráno už bych měl aspoň tři hodiny spát, ne, neřekl jsem. Měl ale usnout, co je unavené a val přemístit a bez přestávky. Večer usínám běžně s knihou, a to je většinou zabere. Norsko to bylo zkrátka ale moc, popisuje Vít Vančura své problémy se spánkem. O diagnózu ADHD ví šest let, kdy je také tlumí léky. Jako dítě nosil ze školy dvojky z chování, protože vyrušoval, nudil se a byl nepozorný. Špatné soustředění ho doprovází i v dospělosti. Třeba ráno před odchodem z bytu stojí v předsíni bytu.

Protože jsem si opět zapomněl klíče od kanceláře. Toman ořešáku. No ale se musím před odchodem do práce kontrolovat. Mám klíče, mám telefon, peněženku, jsou oken zavřený si toto heslo, ta počítač vypnutý. Je to stresující, když se člověk vrací několikrát v týdnu pro klíče nebo telefon, prostě jen dalším a dalším zpožděním.