Pokud by někdo hledal příklad pro tvrzení, že dějiny se mohou opakovat, stačilo by mu podívat se do Rakouska na tamní pravicově populistické Svobodné. Ať už byly v minulosti jejich skandály sebevětší a oni kvůli nim přišli třeba i o třetinu voličů. Po nějaké době se zase vzpamatovali a vrátili se do výšin, z kterých se předtím propadli. Nyní svobodní zrovna takový velký návrat prožívají. Jestliže se ještě před necelými třemi lety topili v korupční aféře Ibiza, nyní už řadu týdnů vévodí žebříčkům popularity. Pokud by se teď v Rakousku konaly volby, s největší pravděpodobností by je vyhrál i. Daří se jim dokonce i tam, kde to měli dosud tradičně těžké. Naznačily to i nedávné regionální volby v rakouské spolkové zemi Dolním Rakousku. Rozlohou největší rakouský region hraničící s ČR býval desítky let baštou konzervativních lidovců. Bylo to dáno strukturou tamní ekonomiky se silným podílem zemědělství, naopak slabým průmyslem. Zároveň tam byl odjakživa významný vliv katolické církve. Teď tam ale dokázali svobodní výrazně zabodovat, když skončili za lidovci na druhém místě. Povolební analýzy ukázaly, že 10 procentních bodů, o něž si polepšili, získali právě na úkor lidovců. Důvodů, proč se svobodným nyní daří, je celá řada. Mezi hlavní patří všeobecná nespokojenost občanů s aktuální situací v zemi, vysoká inflace a nejasné vyhlídky pro nejbližší budoucnost. K tomu je třeba připočíst i evergreen svobodných, a tím i boj proti migraci. Počet cizinců, kteří přišli do Rakouska ilegálně, překročil v loňském roce hodnoty krizového roku 2015. Celostátní vláda lidoveckého kancléře Karla Nehammera se sice snaží problému čelit na všech úrovních, včetně evropské, prosinci loňského roku kvůli tomu dokonce zabránil rozšíření schengenského prostoru o Bulharsko a Rumunsko. Voličům to ale zjevně nestačí, a tak se přiklánějí k těm, kteří v jejich očích před migrací varovali už odjakživa a požadovali její utlumení. Čili hlasuji pro Svobodné. Za jejich momentální sílu je ovšem i slabost ostatních velkých stran. O vládních lidovcích již byla řeč. Pozoruhodné je to ovšem v případě sociálních demokratů. Ti by měli aspoň teoreticky být schopni oslovit přinejmenším voliče, kteří se obávají dalšího poklesu životní úrovně. Jenom že i oni zřejmě raději dávají přednost radikální opozici čili svobodným. I když se budou příští rakouské celostátní volby konat až za rok a půl, už nyní roste u některých politiků nervozita, protože pravicoví populisté ještě nikdy nebyly vítězství tak blízko. Pravděpodobně také proto cítila rakouský prezident Alexander Van der Bellen nedávno potřebu se vůči straně vymezit. Těsně před začátkem svého druhého mandátu totiž prohlásil, že by šéfa svobodných Herberta Kickla nejmenoval kancléřem, odvolal tím nejenom. Značný rozruch ale způsobil také, že mu svobodní během slavnostní inaugurace v parlamentu ani jen u nezatleskali. Staronového prezidenta to asi příliš nemrzelo pro Rakousko ta ale mohl být předzvěstí neklidných budoucích časů.