Končící rok 2023 v Německu by se dal označit jako rok, kdy si vláda levého středu kancléře Olafa Scholze sáhla na dno. Jednak v průzkumech popularity, neboť z dlouhodobého pohledu zatím Německu nemělo vládu, která by byla méně oblíbená. Vedle toho se ale ukázaly značné rezervy i pokud jde o vnitřní fungování koalice sociálních demokratů, zelených a liberálů. Historicky premiérové spojenectví dvou levicových stran s jednou pravicovou se kvůli tomu ocitl několikrát na pokraji úplné paralýzy. Anebo by se také dalo konstatovat, že Šolcova vláda se nacházela v permanentním krizovém módu, což je mimochodem slovní spojení, které vyhodnotila společnost pro německý jazyk jako slovo roku 2023. Během celého uplynulého roku se ukázala být kamenem úrazu hlavně energetika, respektive snaha Šolcovi vlády o její transformaci směrem k zeleným a obnovitelným zdrojům. Na daném cíli sice panovala ve vládě shoda, o to větší byly ale rozdíly v pohledu na konkrétní provedení. V polovině dubna tak byly například od sítě definitivně odpojeny poslední jaderné elektrárny, které v zemi ještě byly v provozu. Stalo se tak o půl roku později, než bylo původně plánováno. Vládní liberálové se marně snažili rozhodnutí na poslední chvíli zvrátit, ale tlak zelených, pro něž to byla existenciální otázka, byl neúprosný. Úsilí o snížení negativních dopadů německé energetiky na globální klima ale dostalo na frak. Po odpojení jaderných elektráren museli být totiž znovu aktivovány elektrárny uhelné, aby zajistili dostatek proudu pro případ nestabilních dodávek z větrníků nebo solárních farem. Skoro celý rok 2023 Německu nešlo. Vládní návrh zákona o lokálních topeništích, ať se tvářil nevině, ve skutečnosti počítal s velmi radikální a hlavně rychlou obměnou topných systémů u několika desítek milionů německých domácností. Byla to norma z dílny zeleného ministra hospodářství a vicekancléř Roberta Habecka. Když ale vyvolala rozbroje v Konici a nakonec i mohutné demonstrace s účastí několika 1000 lidí, musel Háby couvnout a uznat, že i v Německu coby zemi s vysokým povědomím o ekologických otázkách je třeba podobně zásadní změny plánovat s rozvahou a opatrně. Zelení za to zaplatili ztrátou hlasů při nejrůznějších volbách i poklesem preferencí v průzkumech veřejného mínění. Neposlední řadě i kvůli tomu skončily v regionální vládě v Berlíně, což pro ně byla velká ztráta vzhledem k tomu, že německou metropoli považovali za svou baštu. Totéž se pak po několika měsících opakovalo i v Hesensku, kde se museli po 10 letech rovněž poroučet do opozice. Na kompromisy museli zelení přistoupit i u další pro ně citlivé otázky u migrace tím, že vzdali svůj odpor proti tomu, aby se mohla azylová řízení v budoucnu odehrávat již na vnějších hranicích EU, umožnili i průlom na evropské úrovni. Po mnoha letech marného snažení se i díky tomu dokázal sedmadvacítka dohodnout na společném a hlavně přísnějším přístupu k migraci. Zahraniční politice si kancléř Olaf Scholz během roku 2023 ověřil, že stále platí, co si již vyzkoušeli mnozí z jeho předchůdců čím méně se daří v domácí politice, o to větší úspěchy se mohou dostavit v té zahraniční. Zkraje roku kancléř Scholz vzdal svůj předchozí odpor a souhlasil s dodávkou tanků leopard na Ukrajinu. Stalo se tak v neposlední řadě i kvůli tlaku jeho západních spojenců. Zároveň vláda v Berlíně svými dalšími dodávkami potvrdila, že je druhým největším poskytovatelem vojenské pomoci napadené zemi hned po Spojených státech. Podobně odhodlaně si Šolc počínal i po útoku palestinských radikálů z hnutí Hamas na Izrael za sedmého října letošního roku. Kancléř vyjádřil nejenom bezvýhradnou solidaritu své země s Izraelem, ale dokonce byl prvním západním lídrem, který tam krátce po útocích přijel. Jasný postoj, který zaujala spolková vláda, ovšem kontrastoval s názorovým rozpoložením řady německých spoluobčanů muslimského původu, že hned po útocích na Izrael se v řadě německých měst konaly demonstrace, na nichž byly akce palestinských radikálů velebeny. To pak mimochodem znovu vzkřísil o tradiční debatu, do jaké míry jsou obyvatelé Německa z kořene mimo jeho území schopni nebo ochotni se ztotožnit se Spolkovou republikou a jejím hodnotovým systémem. Ta je mimochodem debata, kterou vnáší už řadu let do veřejného prostoru protimigrační Alternativa pro Německo AfD. Dalo by se říct, že dané téma se dosud objevilo sezoně například po silvestrovských oslavách, kdy docházelo na mnoha místech k systematickému napadání policistů, hasičů nebo záchranářů či sexuálnímu obtěžování žen. Pak se ale téma zase rychle vytratil. Mohutné protiizraelské demonstrace v řadě německých měst ovšem téma znovu vrátili v intenzivnější podobě. Odhalili také, že Spolková republika, která označuje oficiálně existenci státu Izrael za svůj státní zájem, má v tomto ohledu velký problém, který dlouho neviděla nebo nechtěla vidět. Právě zmíněnou alternativu pro Německo je možné označit za politického skokana roku 2023. V průzkumech se dokázal natrvalo zabydlet nad hranicí 20 % hlasů a je hned po opozičních křesťanských demokratech stabilně druhou nejsilnější stranou v zemi, se už předtím silné zastoupení dokázala posílit hlavně ve východním Německu. A právě tam se budou v roce 2024 konat hned ve třech regionech volby. Jak nich alternativa dopadne a jak se s jejím případným úspěchem vyrovnají ostatní strany, předurčí další politický vývoj v Německu na několik let dopředu.