Každá politická doba má svá hlavní témata. A kdo by ještě před časem myslel, jak s tím zahýbe něco tak samozřejmého jako léta byla elektrická energie, přírodní produkty, který si člověk osvojil, naučil se vyrábět a napojil na něj téměř celý svůj život. Bez elektřiny není nic, včetně nejmodernějších technologií a vše se mílovými kroky zdokonaluje. Jen se nenašel způsob, jak elektřinu skladovat a nechat si ji na horší časy. A ty jsou právě nyní a ceny energií drtí vyspělé společnosti, firmy krachují a domácnosti nevědí z čeho platit stále se zvyšující zálohy. Přitom zároveň se řeší ochrana klimatu, odklon od fosilních paliv a budoucnost automobilismu, která má být také elektrická. Očekávání jsou proto značná a firmy pracující v oboru toho náležitě využívají. Proto zároveň s astronomickými účty vidí spotřebitelé jejich vzrůstající zisky. A to už je politikum nejvyššího kalibru. Demokratičtí reprezentanti, jak je jejich zvykem, dobu mírně zaspali a řeší věci na poslední chvíli. Česká vláda zavedla cenové stropy, úsporné tarify a rozházela spoustu rozpočtových peněz na podpory. Nyní přichází s dalšími drahými opatřeními, kterými chce podpořit energeticky náročné provozy. Dělá to zase už pod velkým tlakem po zhroucení mnoha podniků, které zcela jistě nepoložili jen ceny energií, ale byla to poslední kapka v nepříznivém podnikatelském prostředí. Přitom čeští politikové věděli, že se něco v tomto směru děje, už když začaly krachovat někteří dodavatelé elektřiny. A také samozřejmě kromě často riskantní podnikatelské strategie uváděli vysoké náklady na aktuálním trhu. To se pak stalo tahounem rekordní inflace. Do toho je tu fakt, že ČR část vyrobené elektrické energie vyváží a EU v dobré víře fungování trhu zavedla mechanismy, které ceny tlačí nahoru, místo aby se konkurencí snižovaly. A některé její země si navíc podtrhli stoličku příslibem konce jaderné energie a sázkou na problematický ruský plyn. To už je opravdu příliš politických aspektů na jeden vcelku jen technický lidský vynález. Přitom všechny ty rezoluce a podpory by nemusely být, kdyby prostě na normálním trhu byl dostatek elektřiny, ať už ze starých nebo nových zdrojů. A proto by vlády mohly ledacos udělat. Zvláště ty liberální a pravicové, které na blahodárný volný trh sázejí a regulace a stropy by měly spíše odmítat. Odborníci už dávno upozorňují, že se tak musí dít na úrovni EU. Ta se rozhoupala a dohodla jakýsi plán reformy trhu s elektřinou. Ta má posílit jeho stabilitu, chránit spotřebitele před náhlými výkyvy cen a snížit evropskou závislost na ruském plynu. Aby návrh začal platit, musí ho samozřejmě schválit členské státy i Evropský parlament. To by asi neměl být problém, pokud by situaci opravdu řešil. S tím ale mají vznešené evropské plány občas problém. Rozhodně to ale krok správným směrem. Důležitější ale bude, že Evropská komise zároveň uvažuje o rozsáhlé modernizaci elektrárenské sítě, která má zastaralou infrastrukturu připravit na posílení obnovitelných zdrojů energie. Cílem je řádně propojit trh, což je základ jeho fungování. Poptávka po elektřině se má navíc do roku 2030 zvýšit o skoro 60 %. Hlásí se průmysl, domácnosti a hlavně elektromobily, tak to už je opravdu velká výzva. A mezi povinnosti demokratického politika už dávno patří zajistit dostupnost něčeho tak strategického a nezbytného jako elektřina je, i když by to zase mělo být až na poslední chvíli.