Rostoucím napětí ve společnosti, o změně ve vedení slovenské strany, hlasy o možném rozložení sil v Evropském parlamentu po blížících se volbách, o snaze některých gruzínských politiků vydat se ruskou cestou. Také o tom uslyšíte v analýzách a názorech, které pro vás připravili renomovaní komentátoři. Pokud možno ničím nerušený poslech, tentokrát v neděli vám přeje Petr Toman Názory a argumenty.

Česká společnost a také politika hrubnou. Slova vybízející k uklidnění atmosféry v zemi se většinou rozcházejí s činy. Ostatně blížící se evropské volby nejsou zrovna příležitostí k tomu, aby se něco zásadního změnilo, komentuje bývalý ředitel TV Nova Jan Vávra.

Pokus o atentát na předsedu vlády sousedního státu způsobil šok i u nás. Náhle jsme byli konfrontováni s tím, jaké důsledky může mít vzrůstající agresivita a nesnášenlivost ve společnosti. Obecně se má zato, že hlavní podíl na tom mají sami politici. Naše vládní špičky se sice dokáží celkem ovládat a premiér Fiala působí na veřejnosti spíš jako farář než jako politik. Ale jinak platí, že čím dál od pomyslného středu se na mapě politického spektra strana nachází, tím větší tendenci k agresivitě u jejích členů vidíme. Najdou se ovšem výjimky. Vzpomeňme na extempore starosty jedné pražské městské části, kupodivu člena strany hlásící se ke konzervativismu a strana se ho ovšem chystá vyloučit. Nadávky, osobní urážky a obhroublý slovník se stávají samozřejmostí jak při jednání PS, tak při různých vystoupeních na veřejnosti a na sociálních sítích. Skoro se zdá, že se nemalá část našich politiků řídí doporučeními, která v nejnovějším filmu o mladých letech Donalda Trumpa uvedeném letos v Cannes dává budoucímu prezidentovi jeho právník. Existují tři základní pravidla úspěchu, říká za prvé všechno po tři, za druhé neustále útočná ostatní a za třetí nikdy nepřiznávej porážku. Úspěch Trumpa ukazuje, že to v současném světě do značné míry funguje. Nejen marketingoví odborníci, ale i veřejnost často okouzlena brutální zábavnosti, s jakou někteří politici likvidují své soupeře. Není to ale jen náš problém. V nadcházejících evropských volbách očekávají všichni úspěch krajně pravicových a extrémistických stran. Nebýt toho, že se někteří vůdci německé AfD snažili oživit ducha nacismu, mohly být jejich vyhlídky ještě vyšší. To má samozřejmě hlubší důvody než jen chování politiků. Stoupající podpora stran, které byly ještě nedávno označovány za extrémistické nebo fašistické, je průvodním jevem sílící vzpoury nemalé části populace proti systému liberální demokracie. Tato část společnosti nemá takové materiální výhody a životní příležitosti jako elity globalizovaného světa, a pokládá tedy neoliberální ekonomický systém za krajně nespravedlivý už jen jako přívažek vzpoury proti nerovnosti v distribuci bohatství. Tuto část společnosti popuzuje i to, že vládnoucí elity prosazují své představy o individuálních svobodách jako závaznou společenskou normu, tedy to, co nazýváme kulturními válkami.