Je to hřích dělat dluhy. Ovšem je dobré si půjčit. A se tímto způsobem lze popsat rozpočtovou politiku vlády. Přinejmenším od poloviny června, kdy ministři odhlasovali, že si stát půjčí 137 miliard korun od EU. Český stát se zadlužil nejrychlejším tempem v historii. Kabinet Petra Fialy už druhým rokem slibuje, že s tím něco udělá. Sám si přitom bere půjčku, kterou nezbytně nepotřebuje. A protože dosud tento krok nevysvětlil, tak není divu, že zesiluje kritika ekonomů v čele s předsedou Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem. Díky nové půjčce už je jisté, že se státní dluh neudrží pod stropem 45 % hrubého domácího produktu jako při minulé krizi v letech 2009 až 2013, protože nová půjčka k tomu přihodí další dvě %. V souvislostech vzbuzuje vládní rozhodnutí ještě větší zoufalství. ČR si půjčuje peníze z evropského fondu pro oživení a odolnost a to znamená, že musí být využity především na čistou energii, tedy na projekty, které omezí energetickou náročnost ekonomiky a sníží emise kysličníku uhličitého. Co na tom špatného, je jasné ve chvíli, když se popíše aktuální situace národního hospodářství, jak známo, české hodně závislé na ekonomice Německa a stejně jako v Německu se propadlo do té se v lepším případě stagnuje. U západních sousedů je situace opravdu na pováženou, a tak logicky roste kritika spolkové vlády, že se národní ekonomice nesnaží pomoci, jak to dokázala v časech kancléře Gerharda Schrödera. Kabinet Olafa Scholze totiž udělal chybu. Nový hospodářský vzestup měla zajistit transformace z fosilní na zelenou energii, která by zajistila miliony nových pracovních míst a snížila energetické náklady. Dnes už je vidět, že to fungovat nebude. Přesto se všechny hospodářské projekty Šolcovi vlády nadále snaží o zelenou politiku. Je to také dost absurdní. Němci se nesnaží zlepšit prostředí pro podnikání, ale utrácejí desítky miliard eur s jediným cílem snížit emise kysličníku uhličitého ze 100. Z ekonomické stagnace bude dlouhá. Bude tím trpět i Česko. Tím spíš, když současná vláda opakuje německou chybu, zadluží se 137 miliardami korun a většinu této částky utratí za zelenou transformaci. Taková investice při cestě z krize nepomůže, naopak vyčerpá cenné zdroje, až bude potřeba půjčku vrátit. Přes odpor ministra financí, předsedy Národní rozpočtové rady učinila vláda krok jednoznačně špatným směrem. Učinila tak dokonce ve chvíli, kdy ve většině států Evropy jasné, že tato cesta nikam nevede. Třeba není nutné vládu soudit tak přísně. Nelze přece úplně vyloučit, že půjčka z fondu pro oživení a odolnost je součástí nějaké promyšlené strategie, která nakonec zajistí prosperitu a ještě pomůže světovému klimatu. Jenom by bylo dobré tuto strategii, jak se říká, komunikovat.