Inflace neskončila, i když by to rádi viděli lidé, jejichž peníze na bankovních účtech ztrácejí hodnotu. Odhad, podle kterého Češi březnu zdražovaly o 15 % podle evropských výpočtu o 16 a půl %, znamená třetí nejvyšší inflaci v Evropě a kromě toho ještě jistotu, že se cenový růst jen tak nezastaví. Přesto se takové zprávy neberou jako tragédie a logicky tedy vzniká dojem, že se tento vývoj může někomu líbit. Hlavním podezřelým je pochopitelně vláda, která se potýká se zadlužením v řádu tří bilionů korun. Pro ně je inflace vítaným pomocníkem, protože patnáctiprocentní zdražení stejným podílem snižuje hodnotu státního dluhu. Ministři občas připomenou, že inflace znamená pro státní pokladnu tou zátěž, protože třeba důchody nutné zvyšovat podle toho, jak se zdražuje. Ovšem tady stačí valorizaci zpomalit. Zatím jsou tedy dalšími beneficienty inflačních výnosu také důchodci. Jejich příjmy se valorizují tak rychle, že ve srovnání se zaměstnanci poměrně rychle bohatnou. Nastartovaná inflace se rovněž stala vhodným prostředím, ve kterém mohou obchodníci i výrobci nekontrolovaně zdražovat. Nemusí jít hned o potraviny, protože příležitosti využili třeba vodárenské firmy a obecně provozovatelé služeb. Čekat od nich, že se spokojí se současnou cenovou úrovní, může jenom nenapravitelný idealista. Nelze popřít, že guvernér ČNB Aleš Michl vyzývá občany, firmy i stát k uměřenosti, aby se zastavil příliv financí, který roztáčí inflační spirálu. Zároveň ovšem v boji s drahotou udržuje silný kurz koruny, na kterém vydělává každý, kdo jezdí nakupovat za hranice. Těžko očekávat, že se inflace zastaví, pokud možno rychle, když se ještě zaměstnanci naučí prosazovat své mzdové požadavky razantněji než dosud. Nespokojenost s misí i mezi nimi. To je opět krásná vyhlídka pro ministerstvo financí, kterému se o to zvýší daňové výnosy. Skoro to vypadá, že nás čeká dlouhý čas zdražování, se kterým nikdo nechce nic dělat proti tomu, aby vláda, podniky i domácnosti trpěli. Takovou perspektivu přesto mluví jedna makroekonomická úvaha inflace znehodnocuje kapitál ve všech podobách. Proto má vysoká inflace blízko k procesu známému jakoby bidlování obecních bytů. Ekonomický hráč využívá kapitál třeba v podobě realit, maximalizuje svůj prospěch nebo zisk. Jak on si však zůstane nepoužitelný byt nebo vytunelovaná firma nebo podnik se zkaženou pověstí, pod kterého už nikdo nechce nic koupit. Stát, podněty ani domácnosti nelze donutit, aby se chovali odpovědně s ohledem na budoucnost, tedy na zachování kapitálu. U každého, kdo chce na inflaci vydělat, však bude každému jasné, že nejde o odpovědného ani seriózního podnikatele.