Může děkan VŠ nazývat na veřejném shromáždění premiér a hňupem? Může vystupovat na demonstracích, na kterých se vyzývá k opuštění prozápadní orientace země. Může se dostat do potyčky s policií v momentu, kdy se dav chystá strhnout ukrajinskou vlajku z veřejné budovy. Může ale jen ve svém volném čase, a pokud zdůrazní, že tím nevyjadřuje názor fakulty nebo příslušné vysoké školy, alespoň si to myslí ti, kteří obhajují kontroverzní aktivity děkana Národohospodářské fakulty VŠ ekonomické v Praze Miroslava Ševčíka. Jeho kritici jsou naopak přesvědčeni o tom, že pokud hodlá zastávat takovou funkci, podobně se chovat nemůže. Logicky upozorňují na to, že i ve svém volném čase nepřestává být Miroslav Ševčík významným akademickým funkcionářem, takže jeho veřejné vystupování nelze striktně oddělit od jeho funkce. Proto svým chováním výrazně poškozuje pověst VŠ ekonomické a dál by být děkanem neměl. Jeho tom přesvědčen rektor této vysoké školy a většina jejího akademického senátu. Přesto Miroslav Ševčík v čele Národohospodářské fakulty zůstává. Sám skončit nehodlá a naopak se účinně brání. Potřebuje k tomu spojence. Nachází je v etické komisi a také v akademickém senátu této fakulty. Pro další osud děkana není podstatné, zda je to dáno nejrůznějšími vzájemnými osobními vazbami, nebo skutečně přesvědčením, že Miroslav Ševčík se chová správně. Důležité je, že podle platných zákonů potřebuje rektor k odvolání děkana stanovisko akademického senátu příslušné fakulty. Je přitom jedno, zda kladné, nebo záporné. Bez jasného vyjádření se vedení vysoké školy neobejde. Není překvapením, že žádné dosud nedostalo. Přitom na něj čeká už několik měsíců. Nic zásadního by se na tom nemuselo změnit ani v budoucnosti. Fakultní akademický senát totiž nejnověji prohlásil, že se nehodlá podílet na pochybném postupu odvolání Miroslava Ševčíka, a proto se k tomu nevyjádří tak, že podle platných zákonů zůstává i nadále jedna podmínka pro nedobrovolný konec děkana nesplněn a tím je nadále celý proces zablokován. Uvidíme, jak si s tím rektor, respektive jeho právníci poradí. Pokud vůbec, nedá se očekávat, že to bude v horizontu několika týdnů. Zkrátka se názorně ukazuje, že pokud se děkanovi podaří obklopit na fakultě v důležitých pozicích lidmi, kteří jsou mu nakloněni, je jeho pozice velmi pevná. To neznamená, že na fakultě nemůže nakonec zůstat jen sám se svými spojenci a s minimem studentů, potom by se vedení VŠ ekonomické mohlo zabývat myšlenkou, zda má smysl, aby taková fakulta vůbec existovala.