Alternativní historie oblíbeným postmoderním sportem. Rádi si představujeme, co by se stalo, kdyby kromě zábavné hry s fakty a jejich možnými historickými odbočkami. Někdy velmi absurdní, my už perverzními. Co by se stalo, kdyby Hitler vyhrál válku, kdyby neumřel Lenin apod.. To lidem poskytuje možnost uvědomit si, na čem vlastně záleží a o co společnosti svými minulými rozhodnutími přišli.

Což je dobrá průprava pro rozhodnutí budoucí. I když jak říká Högel, jediné poučení z dějin, které máme, je to, že se lidé jezdí nikdy nepoučí. Ale kdo ví, pořád je tu nějaká naděje. V souvislosti se smrtí Karla Schwarzenberga se často objevují povzdech nad tím, že se zesnulý kníže nestal prezidentem. Jak jiné by bylo Česko? Jak jiní bychom byli my všichni, kdyby na Hradě byl od roku 2013 do roku 2018 prezident Karel Schwarzenberg. Toto kdyby je zpětně viděno jako možná záchrana národní katastrofy, kterou byla desetiletá destrukce prezidentské role Milošem Zemanem a jeho bezskrupulózním týmem. Prezident Schwarzenberg je přinejmenším zachránil. Politickou krizi, která vypukla po zásahu policie na Úřadu vlády v roce 2013 zcela jiným způsobem než Zeman. Schwarzenberg by v roli hradního vlád se dalo šanci znovu středopravé koalici, která by dokončila svůj mandát. Zbytečné intermezzo Rusnokovy vlády bez legitimity by se nekonalo a nástup Andreje Babiše k moci by přišel možná o kousek déle a mohl by mít zcela jinou podobu. Do Prahy by asi stěží zavítal čínský komunistický vůdce Si Ťin-pching a Praha by nezažila čínské praporečníky, kteří strhávali protestní prapory Tibetu. Schwarzenberg by se jistě nevyhýbal setkání s Vladimirem Putinem, ale je docela možné, že by se ruský vládce takové schůzce vyhnu. Rozhodně by se nekonala v Soči, kam Putin pozval Zemana jako svého přítele. A Jiří Kajínek? Já si dnes také neběhal po svobodě. To hlavní změna by ale byla znát prezidentské komunikaci. Prezidentské projevy Karla Schwarzenberga by jistě nebyly cvičením v obsesivním urážení vybraných kritiků prezidenta jako Zemanovi řečnické výstupy. Schwarzenberg by udržel tradici prezidentského projevu ve smyslu veřejného přemýšlení o stavu země a jejího dalšího směřování v neklidném světě. To by si zcela jistě týkalo i vystupování v zahraničí, projevu v Evropském parlamentu i jinde. Prezident je přece jenom hlava státu a hlava má myslet vysvětlovat prezidentské činy, ne žvanit jako ubrečené malé dítě a dehonestovat nenáviděné nepřátele. Prezident Schwarzenberg jakkoli nešel pro peprný daleko by nedopustil vulgarizaci politického prostředí, kterou spustil Miloš Zeman. Česká politika by se radikálně rozpojila až později a dokázala by ještě pět dlouhých let držet nad pohromadě. Schwarzenberg a po jeho smrti byli schopni uznat všichni bez rozdílu stran a dokonce i jeho političtí kritici vyzdvihovali schopnost opravdu slyšet, rozumět druhým, kteří si myslí něco úplně jiného než schopnost, ba nutnost vidět svět z různých úhlů, ale už koneckonců v aktuálním znění. Je potřeba umět uznat porážku, řekl Karel Schwarzenberg po prohraných prezidentských volbách. Je třeba přijímat fakta. Až skončí truchlení za významným Čechem Evropanem, bude potřeba přijmout fakt, že taková osobnost, což v české společnosti neobjeví. O to víc bychom si příště měli dát pozor na to, koho volíme do čela politické společnosti. Karel Schwarzenberg je dobré měřítko posuzováni, i když víme, že nedostižné. Ale když se měří, tak to i malý pak vypadají jaksi větší než ve skutečnosti jsou.