V jedné hlavní zpravodajské relaci ČT zazněla trochu podivná informace jedna pětina všech občanů má čtyři pětiny bohatství naší společnosti a jedna pětina občanů naopak má na tom podíl tolik o žádná celá 2 desetiny %. Toto konstatování zůstalo bez vysvětlení, jak se k tomu došlo a také bez komentáře, jestli je to dobře nebo špatně, tedy přemýšlím sám. 20 % z nás vlastní 80 % bohatství naší společnosti. 20 % obyvatel na tom má podíl žádná celá 2 desetiny %. Takže zbývajících 60 % tedy nás má 19,8 desetin % toho, co zůstalo. Opět ale nevím, jestli toho máme dost nebo málo a jestli je to z ekonomického či sociálního hlediska zdravé a dostatečně státotvorné. Napadá mě ale, že těch bohatých 20 % občanů v podstatě ovládá náš trh a tím poněkud i nás a žádné zdražení pro ně není dostatečně drahé. Zvýšení životních nákladů o tisícovky pro ně nic neznamená. Možná z toho mají prospěch. Za to tu dolní nemajetnou skupinu společnosti bolí každá stovka. A v ní jsou i tací, jichž jsem během života poznal desítky. Lidé pracující na místech, kde by nikdo z nás nechtěl být, a konajících práci, kterou bychom nechtěli dělat, a přitom se bez ní těžko obejdeme. Tito lidé bývají tak trochu troubové. Musíte jim trpělivě vysvětlit, co mají dělat, jak to mají dělat a kde to mají dělat a že když to budou mít hotové, mohou jít domů. Jinak by pracovali až do večera, protože pracují rádi. Pro ně je tento náš svět různých plynů, kódů a aplikací strašně složitý. Ostatně pro mě taky ohodnocení této jejich užitečné práci tak ubohé, že takříkajíc třou bídu s nouzí. Nad minimální mzdu se nedostanou. Není to ale problém sociálních programů a podpor. Tito lidé řádně chodí do práce, a když je o to hezky požádáte, ochotně jdou pracovat třeba i v neděli. Jsou dobromyslní. Zvýšení životní úrovně je věcí politické slušnosti a společenského uznání. A tu mě napadá, že ta bohatá jedna pětina populace vlastně majoritně z 80 % ovládá naše liberální poměry tak, že za stav společnosti nese také čtyřikrát větší odpovědnost, než máme my a zhruba 400 x větší než dolní jedna pětina. Prezident Petr Pavel v jednom rozhovoru nás vyzval k většímu odhodlání dělat něco s poměry, které pokládáme za tíživé. To platí zejména pro tu bohatou jednu pětinu, která má možná větší vliv na poměry, než má náš zástupný viník všeho Petr Fiala. Proto si k Vánocům přeji, abychom svou moc a odpovědnost, kterou v demokratických poměrech máme, nepřenechávali vládě ani žádné vrchnosti, ale této své svobody náležitě využívali, i když je to těžké.