Snad je to móda, snad náznak epidemie, nebo prostě náhoda, že se několik dospělých a veřejně vystupujících osob v poslední době zachovalo jako malé děti. Očividně lhali a vymlouvali se, že to oni ne, to něco jiného. Jistý děkan se prý na schodech Národního muzea pouze účastnit hry. Chodí Ševčík okolo? Nekoukej se na něho. Zlatý olympionik prý i zase zcela Bona. Fidesz padl do zrádné pasti televizní moderátorky. No a senátorka Zwyrtek Hamplová odmítá, že by měla něco odčinit. Když to přece cituji, udělali titulky v novinách. Ne, já jen, že média jen doslova citovala, co na konci března zaznělo z jejich úst. Videozáznam lze nalézt na internetu při debatě horní komory parlamentu o normách pro orgány pro rovné zacházení. U nás jde především o ombudsmana. A tedy je ten citát, kdyby se udělaly samostatné třídy pro romské děti, vybudujeme jim rovné šance do budoucna. Není to diskriminace, je to naopak úplně rozumný krok. Mohli bychom být EU příkladem, jak si to u nás upravíme. A nápad nemohla vysvětlit jasněji. Když musí ve třídách být společně všechny děti, tedy romské a české, ubližuje to dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum. Kdo si neumí odpustit žerty, mohl by se ptát, které ublížené etnikům měla paní Hamplová na mysli. Jenže legrace její pojetí rovných šancí zrovna není. Ale koho výrok šokoval? Už na podobné rasisticky otevřené od politiků buď odvykl, nebo kvůli nízkému věku například 90. letech, nemohl zaznamenat, co vyřkl poslanec a šéf Republikánské strany Sládek. Cikáni by měli být trestně odpovědni od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin. Že Sládek ostentativně odmítal užívat tehdy teprve se usazující označení Romové, bylo příznačné, ale vzhledem k některým aspektům současné kulturní války dodejme, že jim ignorovaný termín dávno ve společnosti zdomácněl. A také ještě, že Sládek by paní Hamplové nejspíš tleskal. To ale neučinil a řada znechucených a zhrzených politiků apod., natož předáci strany Roman Tůma, kteří ji pozvali věci si vyříkat, ale nevedlo to k ničemu, když za to mohly ty titulky. A tak ve vzduchu visí žaloba. Přestože hodná paní Hamplová nabádala jak Ježíš, aby i se svými rodiči přišli za ní malí Romové do senátního paláce, že jim udělá prohlídku, třeba i přednášku o Valdštejnovi, od něhož má, ale to je asi hoax pocházet. Citát o známých pappenheimské těch na senátorku bych mohl vztáhnout, ale kdo by tak učinil? Když je řeč o školních dětech, musel by o něm i pappenheimské mi myslet. Třeba pedagoga, o němž je řeč v knize Patrika Bangy skutečná cesta ven, nominované na letošní cenu Magnesia Litera v kategorii debut roku. O svém příchodu do páté třídy Fakultní základní školy na žižkovském Havlíčkově náměstí v roce 93, píše vrcholem nechutnosti byl učitel matiky Vorel Zrzavý trpaslík, který nás neoslovoval jinak než černé huby. Nemohl mě překvapit. To už jsem znal z likérky. Čím mě ale překvapil, byla míra nad užívání tohoto slovního spojení. Snad nikdo mi v životě neřekl tolikrát černá hubo jako učitel při hodinách matiky. Od té doby ovšem uteklo dost vody a leccos je, aspoň trochu jinak. To jakoby ale senátorce kroměřížského obvodu zrovna nevyhovovalo.