Kdo zažil 17. listopad 1989 a toužil tehdy po svobodě, tento výročí slaví vděčně. Ale co mladí lidé? Co ten den znamená pro ně? Jasně, padl komunismus, začali jsme žít svobodně. Jenomže to jsou pro ně samozřejmosti. Do demokracie se už narodili. A vzpomínat 17. nemají na co. Nezažili to ten den ale žije i pro ně, pro ty aktivní, mezi nimi, pro ty ne lhostejné. Souboj o svobodné prostředí, o odpovědnou společnost posouvají dál. 17. listopad není jenom pro starý. Vidíte to na vysokoškolské stávce za klima. Začala dva dny před výročím. Studenti mají obavy z klimatické krize. Nevidí jako pouze ekologické téma. Upozorňují i na to, že ekonomika věčného růstu není udržitelná. Nestačí jim dnešní úroveň demokracie, která se scvrkává do podoby voleb jednou za čtyři roky. A dost. Ti z nás, kteří vyšli do ulic před 34 roky, mohou být se studenti spokojeni. Jsou nepokojní, kritizují naše chyby a stojí o změnu. Stávkující studenti připomněli, že vycházejí z toho, co žádali už jejich kolegové 17. listopadu 89, říkají tehdejší požadavky nebyly naplněny. Týká se to třeba bydlení, které pro mladé lidi i více než tři dekády po revoluci představuje obří problém a týká se to i životního prostředí, zůstalo zanedbaným tématem, ačkoliv částečně spustilo sametovou revoluci, Pražské matky tehdy bojovali proti autům. Protesty probíhaly i ve znečištěných Teplicích a jinde. Životní prostředí se od té doby zlepšilo, ale nedostatečně. Tereza Martinovská a Jan Voves z iniciativy univerzity za klima popsali, co jim vadí fosilní oligarchové Tykač a Křetínský maximalizují zisky v řádech stovek miliard, ale velká část společnosti přitom nezvládá platit účty. Proto chtějí, aby poslanci přijali klimatický zákon, který by garantoval jak změny, tak sankce za jejich nedodržení. Žádají demokracii, na které se lidé budou víc podílet. Vadí jim, jak oligarchové pomocí lobbingu ovlivňují veřejnou debatu. Prosazují občanské shromáždění, tedy vylosované zástupce různorodých skupin obyvatel, kteří by řešili jedno dané konkrétní téma. Kupříkladu v polském Gdaňsku to byla protipovodňová opatření a výsledek by byl pro vládu závazný. Odmítají posvátný růst HDP podle Martinovské a v ofsajdu nebere v potaz well-being občanů, zdraví planety, společenské nerovnosti a nespravedlnosti, vyplacenou práci, neformální komunitní ekonomiku. Vyzývají spoluobčany, ať se scházejí a organizují, ať mluví do věcí svého okolí i celé země. Vycházejí z této věty filozofky Lubici kovové. Cituji kdyby každý člověk věnoval tři hodiny týdně nějakému organizování, tak tu můžeme mít během pár let lépe fungující společnost. Konec citace. Souhlasíme. My, kteří jsme demonstrovali před 34 lety, s dnešními stávkujícími studenty. Jistě, ne ve všem, ale mělo by nás těšit, že nemyslí jen na sebe a mají své vlastní vize.