Piráti si před svým prahem zametli, ale následky kauzy Kolářík s sebou ponesou ještě dlouho. Dnes už bývalý náměstek ministra vnitra, jenž měl při vášnivé výměně názorů v rámci milostného trojúhelníku na pokoji resortem spravovaného hotelu fyzicky napadnout svoji asistentku a důvěrnou přítelkyni v jedné osobě. Sice přišel o stranické funkce, ale přinejmenším opozice na něj bude jistě často vzpomínat. Lukáš Kolářík totiž patří k Pirátům, kteří nejhlasitěji bojují proti násilí na ženách a za istanbulskou úmluvu, která se vůči němu vymezuje, nebo za zpřísnění definice znásilnění. Za soukromé trable svých členů partaje nemohou. Měli by si ale dávat lepší pozor, koho nominují do významných funkcí. Vedle Koláříka se to týká třeba náměstkyně pražského primátora Jany Komrskové, které nepřišlo vůbec divné, že ve výběrovém řízení na místo jejího poradce nedávno zvítězil její partner. K politice patří dvojice pravidel nepříjemné případy řešit rychle a transparentně a přestat se aspoň na čas morálně povyšovat nad konkurenci. Bylo podivné, jak skoro týden pirátské špičky novinářům nezvedali kvůli Kolaříkovi telefony. Jde o nezvyklý kontrast k širokému pirátském fóru na internetu, kde straníci před očima veřejnosti on-line píší i hlasují o spoustě důležitých i bagatelních politických témat. A právě tímto fórem si na sebe Piráti upletli bič, zatímco v jiných partajích své potíže drží pod pokličkou, pročež se jim ne jedna aféra vyhnula, Piráty dohání jejich otevřenost. Vládní partneři si navíc stěžují i na jejich nevyzpytatelnost, kdy členská základna může raz dva zvrátit dohodu mezi koaličními lídry. Kdyby Piráti zářili ve Fialově kabinetu, mohli bychom případech hříšného náměstka spolknout jako jednohubku. Pokud v paměti voličů, pro něž je příběh manželské nevěry srozumitelnější než sestavování státního rozpočtu, zůstane déle, než by mělo, bude to jen tím, že strana neumí zaujmout pozitivními výsledky politické práce. Od Pirátů například očekáváme digitalizaci státu, především institucí, s nimiž často přicházíme do styku. To má pod palcem předseda a vicepremiér Ivan Bartoš, ale dosud mu chybí důvod k chlubení. Podobně napjatá očekávání panují v tom, zda se za Bartoše coby ministra pro místní rozvoj rozjede bytová výstavba, aby na střechu nad hlavou dosáhli i lidé mladší a bez nadstandardních příjmů. Nejviditelnější z trojice Pirátů ve vládě, šéf diplomacie Jan Lipavský. Let, že zahraniční politika volby nevyhrává. Nakonec mohou být Piráti rádi, že přes slabou pozici v koalici, která vyplývá z pouze čtyřčlenného poslaneckého klubu a na rozdíl od menších stran z trojlístku spolu mají stabilní dvouciferné volební preference a drží se na třetí příčce za hnutím ANO a ODS. Politická maturita však Piráty teprve čeká. Andrej Babiš ji opakovaně označuje za své hlavní soupeře, což zapadá do snahy ano překrýt dosavadní pravolevý střed. Jsou budeme konzervativců a tradicionalistů s liberály a progresisty. Na jedné straně barikády by tak mělo stát ano s ODS a lidovci a na druhé Piráti, Starostové a Nezávislí + TOP 09. Nevíme ještě, zda zbytek spektra bude tancovat podle pískání lídra opozice ale hlasy, že by se s ANO mělo po volbách jednat jako s kýmkoli jiným, sílí u občanských demokratů, starostů i lidovců. Tím bedlivěji sledujme, zda Bartoš Babišovu rukavici zvedne a postaví se do čela liberálních sil. V tom případě si ale musí dávat dvojnásobný pozor, aby image Pirátů nekazili tak lidsky nechutné kauzy, jako je ta Koláříková.