Prezident Petr Pavel zamířil před několika dny nejen do Izraele, dnes už můžeme říci tradičního spojence Česka, ale hned z Jeruzaléma a návštěvy teroristickým útokem Hamasu poškozené vojenské základny RS na hranici s Gazou. Také přímo do katarského hlavního města Dauhá. Tam jednání se špičkami státu Katar měl víc než jen symbolickou rovinu v podobě snahy dostat domů další unesena izraelská rukojmí, kterých bylo i více než 100 dnů po začátku konfliktu přes 130, a příbuzný několika z nich se přímo v Jeruzalému sešli s prezidentem Pavlem a žádali ho o pomoc. Pavlo, jednání v Kataru, který se stal díky svému dosavadnímu postavení jako jednoho z hlavních podporovatelů Gazy dnes hlavním prostředníkem ve snách o osvobození rukojmí, mohlo svým malým dílem pomoci, byť přehnané naděje se ve vyhroceném konfliktu s mnoha 1000 mrtvými dělat nelze. Pavlova cesta z Izraele, kde nešetřil slovy o české podpoře a tvrdými odsouzeními teroristů z Hamasu, přímo do Kataru, který je tak říkajíc na druhé straně barikády, je hlavně správným vyvážením dosavadních hodně jednostranných českých postojů. Pavel svým jednání v Kataru i svými vystoupeními v izraelském Jeruzalému připomněl to, co je pro Česko, ale i pro celý západní svět důležité, či dokonce nejdůležitější. Je to vedle podpory Izraele, jediné skutečné demokracie v regionu a zásadního spojence západu také snaha o nalezení trvalého řešení, už desítky let střídavě doutnajícího a vybuchujícího konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Do něho se zapojují další islámští aktéři, kteří z těch či oněch důvodů používají Palestince a jejich neuspokojené nároky na vlastní státnost jako beranidlo proti Izraeli i proti západu jako takovému. Pavel jak samotném Izraeli, tak po jednání v Kataru zdůraznil, že i v českém zájmu mluvit se všemi, kteří si přejí nalezení trvalého mírového řešení celého problému. Řešení, které by se to nyní nezdá, by mělo být i na konci současné izraelské odvetné invaze do Gazy a snah o likvidaci teroristické hnutí Hamas, které v Gaze dlouhé roky vládlo. Cesta k trvalému míru vede od co největšího omezení dopadů bojů na palestinské civilisty, osvobození co největšího počtu izraelských rukojmích, k celkovým mírovým jednáním mezi Palestinci a Izraelem a v řešení palestinské státnosti. I když se nám válka v Izraeli stále vzdálenější než ruská agrese proti Ukrajině, její dopady jsou i na Česko značné. O ceny plynu a ropy, přes celkové ovzduší nestability, které ekonomikám našeho typu nikdy neprospívá. Proto je správné, že i my se snažíme nejen o to, aby Izrael nad Hamasem zvítězil a eliminoval ho, ale také aby poté následovaly kroky k trvalému míru. Je to totiž to nejlepší, co bychom nejen našim přátelům v Izraeli, ale i sami sobě mohli přát.