Časopis svědectví, s kterým je jméno Pavla Tigrida nejvíce spjato, začala vycházet 28. října 1956, době protikomunistických povstání v Polsku a Maďarsku. A on hned v prvním čísle načasování i důvod vzniku popsal takto tři a půl roku od smrti Stalinovi, tři roky od výbuchu první sovětské vodíkové pumy, více než rok od konference 40 Ženevě a tři čtvrtě roku od 20. sjezdu KSS s vychází svědectví, abych pomocí něho bojoval za návrat svobody, spravedlnosti a důstojného lidského života. Nejprve Pavel Tigrid exilu působil ve výboru pro Svobodnou Evropu, kde se podílel na přípravách vysílání Svobodné Evropy. Od května 1951 začalo rádio vysílat pod názvem Hlas svobodného Československa v mnichovské pobočce. Pavel Tigrid sestavil redakci a stal se programovým ředitelem. Bylo mu 34 let a měl zkušenost z války. Tehdy pracoval v Londýně v BBC. Ředitelem nebyl dlouho, jen do listopadu roku 1952, kdy pro koncepční neshody se severoamerickým vedením rezignoval. V roce 1953 se Pavel Tigrid odstěhoval do Spojených států, kde chvíli studoval na Columbia university a současně přednášel po celých státech střední a východní Evropě. Posléze se živil jako číšník Irskem, nočním klubu v Brooklynu a jeho žena dělala manekýnu pro těhotné ženy. V roce 1955 začal zase pracovat ve Svobodné Evropě v publikačním oddělení a o rok později založil časopis svědectví, s nímž se přestěhoval v roce 1960 do Paříže. Hodně se hovořilo o tom, z čeho byl tento časopis financování. A pražské komunistické noviny psaly o tom, že to bylo z peněz zpravodajské služby CIA. Sám Pavel Tigrid o financování nikdy nehovořil, ale dnes se ví, že tyto peníze pocházely ze stejného zdroje jako peníze, za které byla provozována Svobodná Evropa. Nejprve to skutečně byly americké zpravodajské služby, ale od 70. let šly peníze do těchto institucí přes Kongresovou knihovnu či přímo přes kongres. Návratu svobody do Československa se Pavel Tigrid v listopadu 1989 dožil v plné síle. V den inaugurace prezidenta Václava Havla se s manželkou vrátili do Čech, kde nejprve pracoval jako poradce prezidenta a v letech 1992 až do roku 94 byl ministrem kultury. V této funkci moc šťastný nebyl. Jednou měl zavolal, že by potřeboval se mnou hovořit. Redakci jsem spěšně opustil a zajel za ním do Valdštejnského paláce. Přijal mě v barokním salonku. Kdo nechal otevřít láhev vína, zapálil si doutník. Asi hodinu jsme si povídali, setkání ukončil jeho tajemník. Spěšně jsme se rozloučili. Nic závažného nechtěl, jen si zřejmě potřeboval popovídat s někým, koho déle znal. Původně se tento český novinář jmenoval Šenfeld a jeho přezdívka vznikla náhodou, když byl ve škole zkoušen z Mezopotámie a místo řeky Tigris řekl tygry a spolužáci mu tak začali říkat. Zemřel blízko Paříži, v obci éry si v 86 letech 31. srpna 2003.