Po více než dvou letech intenzivního jednání se podařilo zástupcům členských států a Evropského parlamentu najít shodu na znění pěti nařízení, ze kterých se skládá nový evropský pakt o migraci a azylu. Až vstoupí v platnost, zřejmě v únoru příštího roku, mohl by část migrantů odradit od náročné a nákladné cesty do Evropy. Strach z imigrace zejména z muslimských zemí, Afriky a Asie, by tak nemusel mít přehnaný vliv na rozhodování voličů, komu dají svůj hlas v červnových volbách do Evropského parlamentu. Většina populistických, obvykle krajně pravicových stran, které jsou na vzestupu v mnoha zemích unie, staví svou politiku právě na odporu vůči těmto spontánně přicházejícím migrantům, kteří obvykle směřují do Evropy za vidinou lepšího života. Od začátku roku požádalo v zemích sedmadvacítky o azyl přes 600000 lidí. Ačkoli většina zemí EU potřebuje dodatečné pracovní síly, hrozí další příliv ze Sýrie, Afghánistánu či Nigeru vyvolat výbuch od půli domácího obyvatelstva, který přivede k moci národovce nabízející přitom dosud jen laciná hesla. Jádrem nové úpravy, o kterém se jednalo nejúporněji, je změna režimu na hranicích zemí, do kterých migranti přicházejí. Přímo tam budou vznikat dosáhla detenční centra, kterými budou příchozí povinně procházet. Urychlí se prověřování totožnosti také díky novým databázím propojujícím všechny země Unie. Migranti ze zemí, jejichž občané tradičním zřídka získávají v EU politický azyl, zůstanou trčet v těchto vězeních, dokud nebude v urychleném procesu rozhodnuto o jejich vyhoštění, které pak bude neodkladně provedeno. Takto zadržovat bude možné také děti a jejich rodiny, rozhodly nakonec vyjednávači. Ti migranti, kterým bude umožněno se podrobit azylovému řízení, budou podle kvót rozeslání do dalších členských zemí. Ty státy, které na kvóty nepřistoupí, jako je ČR, budou podle schváleného mechanismu povinné solidarity finančně přispívat na náklady řízení nebo se podílet jinak například financováním ostrahy vnějších hranic. Česko zatím nebude platit nic, protože EU vezme v potaz vysoký počet ukrajinských válečných uprchlíků na jeho území. Politikové si o zavedení paktu do praxe slibují, že si mnozí migranti rozmyslí nákladnou a nebezpečnou cestu do Evropy při představě, že my k nim skončí v detenčním zařízení na hranicích. Dosavadní praxe je totiž spíše opačná. Jakmile se dostanou na pevninu například v Itálii nebo v Řecku, nechávají je úřady běžet. To je pro migranty lákavé. V Německu nebo v Nizozemsku to pak vede k přetížení azylových center a napříč Evropou. Obnovování hraničních kontrol pak kritizují ostře lidskoprávní organizace, podle kterých zavádí cituji špatně nastavený, drahý a krutý systém, jak se vyjádřili ve společném prohlášení, a osobám, které to potřebují, ztěžují přístup k azylu. Tváří v tvář realitě si přiznejme, že právě o to tu jde.