EU, tedy její členské státy a instituce, se už řadu měsíců hašteří kvůli dovozu zemědělských produktů z Ukrajiny. Napřed napadené zemi velkoryse otevřely hranice, ale po dvou letech je chtějí zase částečně uzavřít, protože ukrajinská konkurence se nelíbí evropským farmářům. A to ve chvíli, kdy ukrajinská obrana ochabuje a potřebuji nutně každý dolar a každé euro na nákup chybějícího vojenského vybavení a munice. O co přesně jde? Vlády sedmadvacítky se na tom dohodli s Evropským parlamentem, že pro bezcelní dovoz některých ukrajinských produktu budou stanoveny stropy. V případě jejich překročení uplatní unie clo. Mělo jít o kukuřici, drůbež, vejce, oves a některé okrajové komodity, jako je med nebo kroupy. To ovšem nestačilo. Polívku podporovanému poněkud nečekaně Francií dali dohromady blokační menšinu, která nyní požaduje, aby se omezení vztahovalo také na pšenici a ječmen a hlavně aby se zmíněné kvóty vypočítali podle objemu vzájemného obchodu v roce 2021, které byly mnohem menší než po ruské agresi o rok později. Ano, jsou to právě Polsko a Francie, tedy státy, které v poslední době verbálně nejvíce podporují Ukrajinu a hlásají do světa své odhodlání pomáhat. Ať se stane, co se stane. Stejnou pozici hájí také Česko. Ministr zemědělství. Výborný říká totéž, co jeho kolegové, totiž že dovoz ukrajinských komodit narušuje evropský trh se zemědělskými plodinami a rozčiluje místní rolníky, kteří čelí nové konkurenci. A rolníků se v Evropě bojíme, zvláště před volbami. Jestliže EU na nejvyšší úrovni slavnostně prohlašuji, že bude Ukrajině pomáhat nezištně a všemi způsoby. A jestliže se tato Ukrajina ocitá v nejtěžším období od začátku války, je hraní na blokační menšiny v unijním rybníčku jen těžko pochopitelné. Tím spíš, že lídři členských zemí dali a posledním summitu zelenou pokračování státních podpor pro farmáře postižené ukrajinskou konkurencí. Nemělo by být tak těžké vyčíslit, o co rolníci v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku nebo v Česku kvůli volnému obchodu s Ukrajinou přicházejí a poskytnout jim kompenzace. Když už jsme se zavázali všemožně a nezištně pomáhat. Zemědělská produkce představuje 41 % ukrajinského vývozu a je rozhodujícím zdrojem deviz, za které Kyjev nakupuji. Také zbraně a střelivo. Zatím se přesně neví, o kolik by Ukrajina přišla, kdyby nejtvrdší návrh na zavedení kvót prošel, protože se ještě jedná. Podle Evropské komise by zavedení všeho, co žádá například Polsko, připravilo Kyjev o 1,2 desetiny miliardy eur ročně. Hranice kolem ukrajinského dovozu dává také tušit, jak složité bude jednoho dne jednání o přistoupení Ukrajiny do EU. Je jasné, že pokud by společná zemědělská politika zůstala zachována v dnešní podobě, větší dar dotací by směřovala na Ukrajinu, což by se ve zbytku unie asi nelíbilo. Stačí jen připomenout, že zatímco v zemích sedmadvacítky představují farmáři dvě až tři % populace, na Ukrajině je to 14 %. Tyto úvahy mohou dnes leckoho vzrušovat, jsou však zbytečné a předčasné. Momentálně máme před sebou jen jeden úkol, který s ní zastavit ruskou agresi a vytvořit podmínky pro jednání o míru, který bude pro Ukrajinu důstojný a přijatelný. K dosažení tohoto minimálního cíle určitě nevyjdou kroky, které ukrajinskou stranu oslabují.