Předsedové stran koalice spolu sedí uvolněně a každý má v ruce sklenici vína. Šéf opoziční strany kontruje a drží v ruce půllitr piva. Předvolební plakáty propagující pití alkoholu nejsou žádnou výjimkou bez ohledu na zaměření politické strany. Nikomu to nevadí. ČR patří mezi země s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele a každý ví, že jedna sklenice nikoho nezabije. Podle loňské první a zřejmě i poslední vládní zprávy o alkoholu ona neškodná skle něco stojí každý rok za smrtí šesti až 7000 osob, což představuje šest % celkové úmrtnosti v ČR. Toto všechno nutně vyvstane na paměti ve chvíli, kdy si člověk poslechne rozhořčení šéfa lidovců Mariana Jurečky nad národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem, který pozitivně odpověděl na přímou otázku v rozhovoru serveru idnes.cz na dotaz, zda by regulovaný trh mohl fungovat třeba i u kokainu. Podle Jurečky by měl skončit. V záplavě rozhořčených slov nechyběly ani výlevy o tom, že nejsme Mexiko. Mimochodem právě Mexiko a na tom z hlediska podílu úmrtnosti na požívání drog podobně jako Česko. Slovensko je na tom dvakrát lépe. Svůj díl pobouření neváhal národu sdělit ani šéf Ano Andrej Babiš, který neopomněl připomenout koalici kokainové excesy některých jejich členů a rovněž požaduje odvolání Vobořila. Mimochodem, Jurečka byl jedním z oné rozšafné party politických lídrů se sklenicí v ruce a boby se zase s oblibou nechá fotit s pivem a následně pisoárem na různých hudebních festivalech. Přístup politiků k drogové problematice trochu připomíná přístup viktoriánských konzervativních kruhů k sexu. Stejně jako tehdy kvetly nevěstince po celé Británii, je dnes koupi jakýchkoliv drog v ČR jednodušší než třeba nákup plavek v zimě, přičemž řada drog je volně dostupná pod názvem dekorační předmět. A zatímco tehdy v rámci propagace morálky a počestnosti po příchodu z bordelu zakrývali nohy židlí. Dnes v rámci boje za konzervativní tradici lpí na nulové spotřební daně na tiché víno. Nikdo netvrdí, že by měl člověk přijde do hypermarketů a volně vybírat mezi Kuka jinam a heroinem, nejlépe v nějaké slevové akci, jakkoliv nám to připadá přitažené za vlasy, nákup alkoholu včetně toho tvrdého klidně přesně takto proběhnout může. Přitom už v roce 2010 představila skupina vědců včetně britského nezávislého vědeckého výboru pro drogy a odborného poradce evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost novou škálu drogové újmy. Tato škála hodnotí škody na samotných uživatelích i na širší společnosti. Alkohol i podle této stupnice celkově nejškodlivější a téměř třikrát škodlivější než kokain. Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení předsevzala, že bude regulovat prodej návykových látek s ohledem na jejich škodlivost. Problém tohoto bohulibého záměru ovšem je, že mají jednotliví ministři různý pohled na škodlivost. Jednoduše řečeno, tam, kde jeden vidí, že by se měla omezit dostupnost alkoholu alespoň cenou, druhý vykládá o zachování tradice. Ano, ideální by bylo, kdyby společnost žádné léky ovlivňující psychiku nepotřebovala. Pak bychom nepotřebovali ani protidrogového koordinátora. Ideální společnost neexistuje. Pro začátek by stačilo, kdyby část vlády pochopila, že alkohol opravdu škodí zdraví, třeba by pak po vystřízlivění pochopila, proč je regulovaná výroba i prodej včetně zdanění lepší než zákaz, který nikdo nedodržuje.