První a také poslední úsporný balíček vlády Petra Fialy prošel úspěšně sněmovnou. Jeho cílem je přibrzdit zadlužování státu. A jak uvádí plakát ODS, strany, kterou v kabinetu reprezentuje premiér i ministr financí, výsledek zachrání veřejné finance. Aniž bychom zpochybňovali právo na politickou reklamu a nadsázku, tak o schváleném balíčku platí dvě věci. Za prvé veřejné finance nezachrání, v lepším případě je navede do koryta schodků, které je jen o trochu užší než to stávající. A za druhé potvrzuje, jak je extrémně složitý návrat k vyrovnaným financím ve chvíli, kdy absolutně žádná z politických stran, a to jak z řad koalice, tak i opozice, nemá žádný zájem na efektivním vynakládání peněz. Balíček vzhledem k tomu, že se na ně muselo shodnout všech pět stran koalice, nutně připomíná dort pejska a kočičky. Je v něm všechno, o čem kdy kdo slyšel a současně nic zásadního, čemu by se dala říkat reforma. Vzhledem k tomu, jak vznikal, by ani nemělo překvapovat, že se balíček pečlivě vyhýbá jakýmkoliv doporučením, kterými Česko bombardují nejen nadnárodní instituce typu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj či Mezinárodní měnový fond, ale i zásadnějším doporučením tuzemských ekonomů. A nejde jen o to, jestli má stát podporovat tiché víno, nebo naopak stavební spoření, ale třeba o daňový systém, který zcela výlučně penalizuje práci, zatímco majetkovým daním se do velké míry vyhýbá. Jakékoliv má konsolidace srazit schodek rozpočtu v následujících dvou letech celkem o 151 miliardu korun. Snížení tzv. strukturálního schodku je neviditelné, což znamená, že změna systému vyplácení výdajů na důchody, zdravotnictví, sociální péči, učitelé nebo například obranu zůstane na nějakou další vládu. Vzhledem k extrémně neochotě kohokoliv dělat nepopulární kroky se dá odhadnout, že vláda, která se dohodne na důchodové a zdravotní reformě, bude nějaká vláda národního porozumění, která vznikne pod tlakem, tedy v průběhu nějakého opravdu velkého průšvihu. Do té doby budeme hovořit o balíčcích a politiky. Prodávané. Zásadní změny budou potřebovat bližší prozkoumání pod mikroskopem. Vedle absence nutných reforem, které se rozpočtová politika někdy v budoucnu, až dojde peníze, i ochota věřitelů je dál půjčovat vynutí nedobrovolně. Zarazí i to, že konsolidační balíček neobsahuje ani náznak kroků, které by měly zlepšit efektivitu a produktivitu státu. A řeč není o propouštění úředníků, oblíbeném to tématu pravicových ekonomů. Jde o to, že valná většina přijímaných zákonů stále vzniká na základě dojmů. Neexistují přesná čísla, statistiky. Co se stane, když z tohoto postoje vyplývá, že když chce stát něco cokoliv zlepšit, jediné, na čem se politici shodnou, je navýšení peněz. Peníze jsou skutečně něco jako pohádkový kouzelný proutek. Nicméně také lákají ke zneužití nebo minimálně k utrácení. Bez ohledu na to, zda to dává smysl, stále platí, že má Česko nejvíc obcí na počet obyvatel a z tohoto titulu značné náklady. To samé platí nejen pro obce, ale i pro zdravotnictví či školství. Ano, každá obec chce mít vlastní školu, vlastní středisko, vlastní autobus, nádraží. A nakonec by bylo efektivnější a levnější, kdyby třeba zaplatila těm, co potřebují odvézt osobní, tak se službu, než aby udržovala kompletní infrastrukturu. To, že by existovalo vyhodnocení kvality škol či zdravotnických zařízení a podle toho se nasměrovali finanční toky, je pak rovněž politicky nemožné. No a pak jsou tady nefunkční zákony, které možná s balíčkem přímo nesouvisí, nicméně i ony dopadají negativně na rozpočet a je jedno, zda začneme stavebním zákonem, občanským nebo v podstatě jakýmkoliv dalším. Úsporný balíček koalice výsledkem umění možného. Nutno konstatovat, že on možné není příliš ambiciózní. Bohužel