Těžko někdo mohl pochybovat o tom, že besednické turné šéfa hnutí STAN Víta Rakušana v protivládně naladěných regionech vyvolá kontroverze ve vládní koalici. A že dal přituhuje, ukázal i nedávný výpad jihočeského hejtmana za ODS Martina Kuby na starostenského ministra školství Mikuláše Beka v Moravcově televizním pořadu. Celkem poklidné debatě, zabývající se především krize bydlení, Kuba emotivně sepsul nepřítomného beka kvůli komunikaci se školami a zmínkách odborů o další stávce, když mimo jiné na adresu ministra prohlásil to už musíte být velký politický Neumětel, abyste dokázal během dvou měsíců z orchestru dopad dvě stávky ve svém oboru. Nechme teď stranou, jak lépe či hůře si vede Mikuláš Bek v čele resortu školství. Spíš si představme, jak by působilo, kdyby Rakušan v některé z vypjatých debat bez cenzury, které i někteří občanští demokraté vnímají jako rebelii nebo rovnou podraz, označil kupříkladu jejich ministra financí Zbyňka Stanjuru za rozpočtového břídil. A právě i to, že lídr stan na besedách pod palbou protivládních ozbrojenců nezlehčuje chyby Fialova kabinetu, ale zároveň i sebevědomě hájí své koaliční partnery před všemi urážkami a dehonestace mi činí z jeho spanilé jízdy převratnou záležitost. A právě proto, že Rakušan uvěřitelně přijímá svůj díl zodpovědnosti, nepůsobí jeho cesty do periferních regionů jen jako pouhá marketingová sebeprezentace. Kdyby tomu tak bylo, asi by nevzbuzovaly takovou pozornost. Nový marketing stan míří k samotné podstatě demokratické politiky a tou by měla být spontánní diskuse s veřejností, kdy představitelé moci se nevyhýbají ani veskrze nepřátelsky naladěnému publiku, kdy mezi nimi a občany není žádné médium ani sociální síť a každý mluví sám za sebe. Právě v takovém střetu tváří tvář se častěji ukáže, kdo je kdo. A náhle je mnohem lépe vidět na lži a manipulace, ať už přicházejí od kohokoliv. Kde jindy by se nejen Rakušan, ale i další politici vládní koalice měly vydávat do horkých kotlů než době, kdy se preference kabinetu propadají do rekordních hlubin. Jistě argumentačně zdatných osobností schopných mluvit k lidem srozumitelně a získat si respekt i v nepřátelském prostředí, je v řadách koalice poskrovnu. Tím spíš by si do toho měli pustit politici schopni vyslat silný impulz v komunikaci s voliči. Paradoxně k nim můžeme počítat i Martina Kubu. Ten se ale soustředí na obhajobu hejtmanské pozice, přičemž své billboardy nepovažoval za nutné ozdobit značkou ODS, což mu ale nebrání v četných rozhovorech torpédovat další smysl koalice spolu. Když například hlásá, že ODS musí umět porazit Andreje Babiše sama bez koalice, s čímž popírá převažující zkušenosti z řady postkomunistických zemí, že populistické vůdce a autokraty lze porazit jen spojenectvím demokratických sil. Martin Kuba se tak postupem času stal jednou z nejvýraznějších tváří post klausovského křídla ODS, které by spíš než klasickou vládu konzervativců a liberálů uvítalo spojenectvím s Babišovým antisystémovými hnutím ANO. Co se tedy týče rebelie nebo podrývání pozice Fialova kabinetu, tím budoucím problémem může být spíš tvrdý pragmatik Kuba než otevřený liberál Rakušan.