Poté, co koalice spolu zveřejnila dohodu o jednotné kandidátce do eurovoleb, bylo otázkou času, kdy začne probublávat na povrch nebo ultra konzervativců z řad ODS. A není překvapením, že se ozval jeden z těch nejzarytějších, končící europoslanec Jan Zahradil. Ten varoval, že euro kandidátka spolu je součástí Fialova dlouhodobého plánu potlačit značku ODS líp, radovat i jako spolu a pak sfúzovat do trvalého svazku. Zahradil ale svým líčením nadcházejícího zmaru ODS vynáší na světlo veskrze pozitivní otázku, zda přetvoření současné trojkoalice v široko plytcí středopravicovou stranu není nosnou vizí zvyšující šance demokratické pravice v souboji s narůstajícím nacionálním populismem zemi. Pokud má někdo předpoklady pro takovou sjednotitelkou, my si pak určitě Petr Fiala, který dál drží vládu pěti stran, základním konsensu a porozumění všem tvrdým zkouškám navzdory. Už samotný vznik euro volební kandidátky spolu, proti které do poslední chvíle brojili především europoslanci za ODS, napovídá o tom, že Fialova pozice uvnitř strany zůstává silná navzdory pádu důvěry veřejnosti v premiéra i jeho kabinet. Ukázalo se, že mezi občanskými demokraty nad nostalgickým sněním o návratu ODS ke kralování v české politice převažuje realistické poznání, že časy se změnily. Vždyť v dobách dominance občanských demokratů stabilně operovali v prostoru demokratické pravice tři strany ODS, lidovci, plus menší formace typu ODA, US či do současnosti přežilé TOP 09. Nyní ale kdy do souboje o voliče pravice a pravého středu přibyly ještě Piráti a Stan, je v tomto prostoru natolik našlapáno, že návrat ODS k 30 procentním a vyšším volebním metám je hudbou minulosti a nad lidovci Topkou se již stabilně vznáší mrak sněmovního vyhynutí. Pak je ovšem logická otázka, zda by dřív nebo později neměla TOP 09 splynout s ODS. Pro občanské a křesťanské demokraty by se tak otevřela cesta k nějaké obdobě německého CDU CSU šité na české poměry. Vznikla by silná formace s úzce propojenou stranickou základnou čítající přes 30000 členů, která by mohla efektivně rozprostírat volební sítě podle podpory toho kterého křídla v regionech. V podstatě deníku něco podobného, co v roce 1996 doporučoval tehdy 30 procentní ODS její místopředseda Josef Zieleniec, když vyzval k širokému rozkročení strany, která by měla znít více hlasy. Klausova ODS se ale vzápětí rozpadla v bouři finančních skandálů. Občanští demokraté pak vyběhli se svými voliči, když po předčasných volbách zakotvili v mocenském kartelu se svými hlavními protivníky Zemanovými sociálními demokraty a později ODS upadla do područí regionálních politických bossů, z něhož se vymanila až pod vedením Petra Fialy. Právě čas politiků přetrvávajících v ODS z těchto divokých dob tvoří tvrdé jádro, jemuž se protiví už samotné vytvoření koalice spolu, natož pak úvahy o dalším fúzování trojlístku a mluví o posílení identity ODS.

Čímž nejspíš myslí rozpad koalice spolu, který by také mohl po příštích parlamentních volbách vyústit v další mocenský pakt o občanských demokratů s úhlavním protivníkem, tentokrát s Babišovými populisty.