Jsou problémy, které snáze vyřeší někdo zvenčí. Možná to platí i pro chronický izraelsko-palestinský konflikt, akutní válku v Gaze a vlastně celý chorobný Blízký východ. Joe Biden, zdaleka nikoli první americký prezident by tento gordický uzel rád rozsekl. Americký prezident má samozřejmě v ruce řadu nástrojů a také důvodů, proč se zapojit. Válka v Gaze je propojena s ostatními problémy včetně íránského jaderného programu a navíc se o Spojených států jako supervelmoci čeká, že je připravena pomoci situaci stabilizovat. Biden má samozřejmě i své vlastní úzce politické důvody. Má šanci vstoupit do učebnic jako původce velkého plánu na zahojení regionu, jehož problémy zasahují celý svět. Jak se ukazuje i na omezení plavby Suezem kvůli jemenským povstalcům pracujícím pro Íránce. A v neposlední řadě se ukazuje, že v sázce je jeho vítězství v letošních prezidentských volbách. Část Američanů mu zazlívám prý příliš pro izraelský postoj. Nemuseli by přijít k volbám a ve výsledku by tak pomohly Trumpovi. Týká se to levice, demokratů a arabských voličů soustředěných v nerozhodném státě Michiganu. Z Bílého domu tak prosakují neoficiální informace o údajném Bidenově velkém plánu. Projekt se údajně soustředí na tři okruhy problémů. Za prvé spočívá v oživení myšlenky na vytvoření nezávislého palestinského státu, což přinejmenším verbálně podporují i ostatní arabské státy a část třetího světa. Biden patří k těm, kteří věří na blahodárnost takového kroku nejen pro Palestince, ale i ostatní, včetně Izraelců. Za druhé by Amerika nějak podpořila dohodu mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, jež by se stala základem nové bezpečnostní architektury regionu a vše by bylo podmíněno za silným americkým tlakem na Írán, jenž za pomoci svých spojenců včetně Hamasu úspěšně narušil jakoukoli snahu o vyřešení vleklých problémů bez pacifikace Teheránu, ale i pokroku v palestinské věci. Američané na svou stranu současnou Saúdskou Arábií nedostanou. Všechny tři prvky se tedy vzájemně podmiňují, ale mají také své úskalí. Biden je vůči Izraeli ve schizofrenním postavení. Washington nadále Jeruzalém podporuje a dodává mu zbraně. Ostatně je to největší a nejspolehlivější spojenec Ameriky v regionu. Současně Biden izraelský postup veřejně kritizuje. Ať už izraelskou ofenzivu nebo radikální osadníky, na které dokonce uvalil bezprecedentní sankce. Na žádného amerického spojence nevyvíjí Biden takový tlak jako na Netanjahua, který zatím myšlenku na nezávislou Palestinu odmítá s tím, že vznik takového státu by smrtelně ohrozit Izrael. Saúdům by musel být pravděpodobně slíbit jaderný program a americké bezpečnostní záruky, tedy velmi vysokou cenu. A na vodě stojí i záměry s Palestinci. Na jednu stranu jim Biden chce předestřít cestu k uznání, ale také klade podmínky, jako je vybudování konkrétních institucí. Není jasné, zda to jsou Palestinci schopni a také, zda je to možné bez porážky Hamasu. Bidenova administrativa si tyto problémy jistě uvědomuje, ale také to, že čas nestojí na její straně. Válka v Gaze se natahuje a volby jsou za dveřmi. Šance na pokrok jsou minimální. Pokud se mají uskutečnit následujícím půlroce. Možná si Biden říká, že pomůže aspoň dobrý dojem, že se o něco snaží. Pokud dostane další čtyři roky, pak se třeba něco z toho podaří.