V úterý se v New Hampshire konaly hned dvoje primárky. Největší pozornost se upírala na vítězství Donalda Trumpa mezi republikány. Hlasování u demokratů zůstalo ve stínu. Jenže také stojí za pozornost. Například ukazuje, jak si demokraté umějí zkomplikovat život i bez opozice. Vítězství Joe Bidena v boji o demokratickou nominaci pro prezidentské volby je zdánlivě nezadržitelné. Je zvykem, že úřadující prezident má svou nominaci prakticky jistou. A to přesto, že v New Hampshire proti němu kandidoval o více než 20 různých uchazečů, většinou jen kvůli 15 minutám slávy. Jenže Biden původně vůbec do boje o nominaci v tomto státě nehodlal nastoupit a vlastně tam oficiálně ani nekandidoval. Přesto tam podle nejnovějších odhadů vyhrál. Je to jeden z paradoxů současné americké politiky, která se tak trochu zbláznil. A v New Hampshire mají zákon, podle kterého mají mít první primárky v unii oni. Jenže s tím nesouhlasilo vedení Demokratické strany, které chtělo, aby se začínalo až třetího února v Jižní Karolíně. New Hampshire irští neustoupili, a tak tamní primárky demokratický establishment prostě zrušil. Hlasy podané v tomto státě se nebudou počítat do závěrečného hlasování a Joe Biden se oficiálně ani ohlasy v tomto státě neucházel. Po této ukázce nejednoty následovala další pohárová fiaska. Část být nových lidí se lekla, že pokud Biden hned v prvním hlasování nevyhraje, vyšla to negativní signál do celých USA. Proto začali s kampaní, aby voliči Bidena na hlasovací lístek sami připisovali. Jenže současně sám Biden nemohl oficiálně kandidovat, aby neporušil rozhodnutí demokratického ústředí. Takže prezident takříkajíc kandidoval. Nekandidoval na primárky, primárky, jen že se jeho kampaň mohla blamovat tím, že Biden v New Hampshire kvůli úvodním zmatkům nevyhraje, nebo vyhraje jen s menším než polovičním počtem hlasů, protože nebyla záruka, že ho dostatečně velký počet lidí na lístky připíše. To by byl ještě větší gól do vlastní branky než prvotní neúčast. Biden i letos žádné vážné protikandidáty nemá, ale jeden se přece vynořil, a to právě v souvislosti se zmatkování v New Hampshire. Podnikatel a kongresman za Minnesotu, když Philips patří k umírněným demokratům a ideologicky se od Bidena příliš neliší. Jenže tvrdí, že Biden je příliš starý a příliš nepopulární a strana by prý proti Trumpovi měla raději nominovat někoho jiného. Filip se stylizuje do role přirozeného nástupce a Bidena zasahuje na bolestivých místech. Prezident prý nemá dost energie, aby do New Hampshire přijel. A také prý není dost oddán věci demokracie. Voliči mu nestojí za to, aby usiloval o jejich hlasy. Phillipsův postup počítá s tím, že by za určitých okolností mohl prezidenta nahradit. Tím spíše, že Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová ještě méně populární než Biden a je považována za neschopnou. Pokud by se to stalo, stranu by to uvrhlo do chaosu. Bidenovým nástupcem by nebyl automaticky Philips, ale strana by například musela začít za pochodu měnit pravidla pro primárky a umožnit vstup těch, kdo se z ohledu na Bidena rozhodli letos nekandidovat. Něco takového se už stalo. V roce 1968 se Albion příliš pozdě rozhodl znovu nekandidovat, uvedl svou stranu do zmatku a otevřel tím dveře nejen k porážce demokratického kandidáta, ale především umožnil zvolení za jiných okolností, ne z volitelného představitele republikánů Richarda Nixona. Ten pak svým jednáním poškodil svou stranu i celou americkou politiku.