Debata o smyslu a spravedlivosti války v Gaze se přenesla i na půdu katolické církve. Je to logické? Tento konflikt předestírá závažné morální otázky. Odehrává se v místech, kde se zrodilo křesťanství a ve hře jsou možná i jiné důvody. Nejdříve se objevil otevřený dopis vládě, který kritizuje Izrael a žádá změnu politiky vůči němu. Mezi signatáři najdeme biskupa Václava Malého a také prof. Tomáše Halíka. Poté vznikl dokument, který Izrael i postoj české vlády podporuje, mimo jiné s podpisem Marka Orco Váchy. A do třetice to byla tzv. Valentinská deklarace. Vznikla v okruhu kardinála Dominika Duky. Zmínit bychom měli i v neděli zveřejněné vysvětlení Tomáše Halíka. Tato debata běží i jinde, například v televizních Událostech, komentářích spolu velmi přátelsky debatovali biskup Václav Malý a kněz Marek Vácha. Vzniká otázka, do jaké míry se od sebe liší. V jistém ohledu jde mluvit o dvou pojetích odpovědnosti. Václav Malý možná ani tolik ne. Vyjádřil souhlas se vším, co v petici stálo o Izraeli, ale spíš jednal najevo obavu o osud obyčejných lidí v Gaze. To je morální a velmi idealistické stanovisko. Marek Vácha namítl co tedy má Izrael dělat situaci, v níž se ocitl? To je stanovisko zdánlivě méně idealistické, protože připouští nutnost dopouštět se násilí. Je to ale také postoj v jistém smyslu odvážnější, protože čelí nepříjemné realitě. Již se první typ postoje vyhýbá k Izraeli. Kritickou deklaraci podepsal i prof. Halík, který soudě dle debaty na sociálních médiích čelil od některých svých příznivců velké kritice. Asi i proto reagoval dodatečným stanoviskem, v němž je možné cítit určitou dotčenost. Prof. Halík se snaží udržet rovnováhu mezi. Jak uvádí svou podporou Izraeli, na kritikou současné izraelské vlády, v níž jsou zastoupeni extremisté. Staví se do role někoho, kdo shlíží na tamní konflikt jaksi shora a nestranně, trochu jako rozhodčí. Potíž je, že si situaci převyprávěl problematickým způsobem. Zvláštní je už jen výběr faktů. Například s odvoláním na Vatikán tvrdí, že v Gaze je 30000 civilních obětí, což je ovšem ještě vyšší cifra, než uvádí samotný Hamas. Podobných posunuje celá řada a vždy v neprospěch Izraele. Takový je, aspoň můj pocit. Stejné je to i s výběrem pojmů a obratů, které situaci problematicky rámují. O pokusu vojensky odstranit Hamas a osvobodit rukojmí. Mluví jako o roztáčení spirály násilí, případně jako o odvetě a pomstě. Lidé, kteří soudí, že Izrael musí válku vést, jsou prý cyničtí. Tomáš Halík sedlo ho angažoval v mezináboženském dialogu a také se na tuto svou záslužnou činnost odvolává. Ve stanovisku se též zaštiťuje svou láskou k Izraeli a jak uvádí, vyvolenému židovskému národu. Izrael ale náhle vystupuje v roli někoho, kdo zklamal Halíkovu důvěru a zaslouží pokárání. Zajímavý je, že text je nadepsána titulkem zásada zub za zub odporuje evangeliu. Ten nejen sporným způsobem interpretuje smysl války v Gaze, ale také do debaty vnáší starý antijudaisticky motiv nadřazenosti jedné víry na druhou. Vlastně jí překonání a nahrazení nějakou lepší láskyplnější. Debata o bolestné válce v Gaze možná nevyžaduje takový druh lásky vůči nehodným bratrům. Ve víře stačí troška věcnosti a sestoupení mezi ostatní nedokonalé hříšníky. Boje v Gaze jsou tragickou událostí, která znění Palestince i Izraelce. Jak se ukazuje, možná změní i vztahy v české katolické církvi.