Česko se raketovou rychlostí zadlužuje. Minulý rok jsme byli dokonce jedinou zemí EU, která svůj vládní dluh zvýšil. A to ostře kontrastuje s předvolební rétorikou demokratické opozice před sněmovními volbami 2021, že jakmile se dostane k moci ihned a veřejné rozpočty do pořádku, vláda Petra Fialy se pak skutečně ujala moci, ale dosud není schopna se shodnout ani na základech reformy veřejných financí. A už nyní je přitom jasné, že výsledné číslo případných úspor nebude ani zdaleka dostačovat k tomu, aby se dluhový kolotoč Česka za zpomalil na přijatelnou úroveň. Proto se bez překvapení ozývají již radikálnější hlasy, které by chtěli výrazněji šetřit. Exministr financí Miroslav Kalousek se již vyslovil pro tupé plošné škrty, jakkoliv jeho volání po rychlejší konsolidaci veřejných financí je jistě správné. Tupé škrtání by ale bylo to nejhorší. O tupých škrtech se v Česku mluví od finanční a následně hospodářské krize na počátku 50. let. Tehdy právě ministroval Kalousek, a protože nevěděl, jak při razantním propadu daňových příjmů jinak rychle dát do pořádku veřejné finance, prošel se státním rozpočtem s motorovou pilou. Sice si tím získal spoustu nepřátel, ale také od té doby dbá na svou image odvážného reformátora. Problém je, že nic z těch tupých škrtů nefungovalo. Příkladem může být drastické propouštění státních a veřejných zaměstnanců. V roce 2011 a 2012 jich skutečně bylo méně než v roce 2010, ale hned v roce 2013 jich už zas bylo více. Vysvětlení není těžké. Je opravdu velmi tupé škrtat zaměstnance, aniž by bylo jasné, kdo udělá jejich agendu. O to více lidí s vyššími náklady je třeba pak zase přijmout. Dalším příkladem mimořádně tupých škrtů bylo zrušení slevy pro pracující důchodce. Kalousek se těšil na ušetřené dvě miliardy, ale vůbec si nevšiml, že tím pobídne aktivní seniory rychleji přestat pracovat a jen tím ještě více zatíží sociální systém. Naštěstí tuto hloupost pak zrušil Ústavní soud. Těch příkladů mizerné hospodářské politiky máme s tehdejší krize ještě mnohem více, ale zjevně jsme se nepoučili. Opět se ozývá volání po tupých škrtech, které jsou nejen škodlivé, ale nakonec se místo šetření jen prodraží. Místo volání po plošných škrtech bych si vláda Petra Fialy měla přečíst, co si objednal NERV. Už minulý podzim připravila pro ministry sumář nutných cílených opatřeních, příjmech i výdajích. Mnohé z toho již mohlo platit letošním rozpočtu. Jenže vláda stále nechce přiznat občanům realitu. Na straně výdajů se ministři třeba bojí rušit své mnohé resortní výzkumné ústavy, protože je to jejich, ne malá hromádka peněz. Na straně příjmů se vláda zas třeba bojí přiznat, že radikální snižování daní z příjmu fyzických osob v roce 2020 byl jen čirý populismus. A tak za směřujeme k oněm tupým škrtům, které napáchají více škody než užitku, a možná i jako po hospodářské krizi před 10 lety tak zdiskreditují vládu, že pak na dlouhou dobu umetl cestu k nástupu ještě mnohem tvrdších populistů.