Projednávání nového zákona o zbraních a střelivu, které právě probíhá v parlamentu, by asi ne vzbudilo velkou pozornost veřejnosti, kdyby ve čtvrtek 21. prosince 2023 nedošlo k tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po zuby ozbrojený střelec zavraždil napřed dva náhodné lidi v klánovickém lese, pak svého otce. Následně postřílel 14 studentů a učitelů, další zranil a nakonec spáchal sebevraždu. To vyvolalo oprávněné otázky, zda je naše legislativa dostatečně přísná, aby podobným excesům bránila. Ve vypjatém okamžiku politici ujišťovali rozjitřenou veřejnost, že učiní potřebné kroky k jejímu zpřísnění. S plynutím času však zájem veřejnosti pohasíná a bez jejího tlaku je málo pravděpodobné, že k nějakým podstatným změnám v této oblasti dojde. V české politice totiž stále převažuje tendence bránit jakémukoli omezování vlastnění zbraní včetně těch útočných, jimiž byl vyzbrojen i střelec na Filozofické fakultě. Ukázalo se to jasně před pár lety, kdy pod vlivem podobných událostí některé členské státy EU omezily možnosti vlastnění útočných zbraní a vyvolaly obavy českých střelců, že by takovou úpravu mohli prosadit na celoevropské úrovni. Objevila se proto protestní petice podpořená více než 100000 podpisy, na kterou v roce 2021 reagovali někteří senátoři zákonodárnou iniciativou, která do šestého článku Listiny základních práv a svobod začlenila cituji právo bránit život svůj i jiného člověka i se zbraní. Konec citátu za podmínek stanovených zákonem. Senátoři však měli za to, že stane-li se součástí ústavního zákona, bude naše vláda moci snahám Evropské komise zpřísňovat pravidla pro držení zbraní lépe čelit. Skutečnost, že tato zbytečná úprava listiny byla v parlamentu schválena více než třípětinovou většinou, svědčí o mentálním nastavení našich politiků v této věci a naznačuje, že ani nyní nebudou ochotni podpořit změny, které by do budoucnosti mohly snížit riziko podobných vražedných útoků, jakých jsme byli svědky v prosinci. S argumentem, že ani sebepřísnější zákon nedokáže zcela zabránit podobným excesům. Nejspíš neudělají nic. Jenže zde neplatí všechno nebo nic, ale právě ono snížení rizika. K tomu by mohlo přispět zavedení povinných psychologických testů nových žadatelů o zbrojní průkazy, protože stávající psychiatrické vyšetření odhalí pouze, zda se jedná o zdravého či nemocného člověka a nikoli, zda jde například o nebezpečnou osobu projevující sklony k násilí s návykem terorizovat své okolí. To je důvodem, proč jsou psychotesty pro získání oprávnění k držení zbraní v některých státech EU samozřejmostí. Zdá se však, že u nás tomu bude jinak. Přinejmenším do doby, než nedej bože někdo další spáchá podobný hrůzný čin.