Názory a argumenty

Daniel Kroupa: Neredefinujme definované

Názory a argumenty

Daniel Kroupa: Neredefinujme definované
Znásilnění (ilustrační foto)

Plus

Týden před Vánocemi proběhla tiskem zpráva, že vláda schválila redefinici znásilnění. Nově má být za znásilnění považován také nekonsenzuální pohlavní styk, zvyšují se trestní sazby pro pachatele a pro oběti mladší 12 let se zavádí takzvané „znásilnění z podstaty“.
Daniel Kroupa

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Týden před Vánocemi proběhla tiskem zpráva, že vláda schválila redefinici znásilnění. Nově má být za znásilnění považován také ne konsensuální pohlavní styk. Zvyšují se trestní sazby pro pachatele a pro oběti mladší 12 let se zavádí tzv. znásilnění. Z podstaty doufám, že formulace v trestním zákoně budou natolik přesné, aby soudu umožnil jasné rozlišení viníků od nevinných. Přísnější trestání takových skutků považují za správné a přál bych si, aby úprava zákona byla doplněna politikou, která by vedla k důslednějšímu postihování sexuálních zločinů a účinnější péčí o jejich oběti. Senátní nepřijetí istanbulské smlouvy, která sleduje podobné cíle, vládě nijak nebrání v tom, aby požadovaná opatření provedla i bez ní. Tím, co mě ale v této souvislosti znepokojuje, není věcný obsah těchto reforem, ale poněkud lehkovážně zacházení s pojmem redefinice. Na první pohled se může zdát, že se neděje nic zvláštního, když podle potřeby nově definujeme pojmy násilí, pohlaví, manželství a další, aby odpovídaly modernímu životu. Neuvědomujeme si však, že při tom můžeme uskutečnit podstatnou a potenciálně nebezpečnou změnu vztahu člověka ke skutečnosti. Možná, že tato změna se někomu jeví jako žádoucí, i pak by ale měl uskutečnit vědomě a s domýšlení důsledků, k nimž vede. Definovat lze totiž dvojím způsobem pokorně a nepokorně. Ten první usiluje o co nejpřesnější postižení skutečnosti a slouží k tomu, abychom věděli, o čem mluvíme a abychom si navzájem lépe rozuměli. Druhý způsob vychází z domněnky, že skutečnost je sociálním konstruktem a můžeme jí změnu jazyka utvářet podle našich představ o lepším světě. Nelze popřít, že společenské instituce i mnohé další věci, o kterých se domníváme, že jsou dané jednou provždy. Z velké části jsou dílem kultury, lidské tvořivosti a konvence a že je můžeme měnit. Jsou ale také dílem zkušeností, které se kumulovaly po tisíciletí a kondenzovaly ve zvycích a obyčejích a tradicích, o které se opírají o etické a právní normy. Ani náš jazyk není pouhou libovolnou konvencí, ale ve svých pravidlech, výrazech, obratech, metaforách a příbězích za trapný cosi, co jej přesahuje. Zkrátka z faktu, že my lidé skrze jazyk rozumíme skutečnosti, neplyne, že skutečnost včetně té sociální je jenom dílem jazyka a konvence. Chceme-li tedy v zákoně postihnout něco nového, ne, měli bychom jít cestou redefinice něčeho, co je již dostatečně přesně definováno, ale přidat prostě další §, v němž rovněž přesně budeme definovat to, co je potřeba. Násilí ať zůstane užitím síly týrání, k němuž dochází prostředky psychického, sociálního a ekonomického nátlaku, které považujeme za stejně zavrženíhodné jako násilí. Můžeme přece trestat stejně přísně. A totéž platí i o znásilnění a zneužívání.

  • Kdybychom v občanském zákoníku definovali svazky mezi lidmi bez ohledu na to, zda jsou to svazky mezi různými pohlavími nebo stejnými tak, aby jim zaručovala stejná práva a povinnosti a neusilovali o redefinici manželství, mohli jsme si ušetřit zbytečné spory. Výraz manželství ať každý užívá tak, jak je zvyklý. Jazyk se časem proměňuje. Budeme-li ho však měnit svévolnými politickými zásahy podle představ toho, kdo je momentálně u moci, přestaneme si rozumět.

Ostatní také poslouchají