Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD. Tak zní pasáž z programového prohlášení vlády Petra Fialy týkající se školství. A v preambuli tohoto prohlášení se zase píše chceme, aby české rodiny měli kde bydlet a aby děti měly dobré vzdělání, které je dobře připraví na měnící se moderní svět. Jaká je však realita? Škrty, které navrhl ministr financí Stanjura v oblasti školství, měly být ve výši necelých 29 miliard. To by bylo bez nadsázky brutální a navíc v situaci, kdy se vláda zavázala k růstu mezd pedagogů, jimž sliboval a 130 % průměrné mzdy. Tu měli původně dostat i asistenti, trenéři, vychovatelky v družinách, dětských domovech nebo také školní psychologové a speciální pedagogové. Tito potřební ale nakonec zůstali Fialovou vládou ignorování. I tak potřebuje školství miliardy navíc, ne od desítek miliard menší rozpočet. Jenže přesně to nastane. Po debatách mezi ministry se částka nejspíše ustálila na 11,6 miliardách korun. Ty musí Mikuláš Bek někde najít a bylo by naivní si myslet, že to nebude i na učitelských platech. Výdaje na školství na základě podílu HDP jsou u nás byl posledních ukazatelů studie Duka již jen glanc stále nižší než průměr OECD. Platy učitelů a učitelek dlouhodobě patří mezi třetinu těch nejnižších v rámci OECD. V ČR trvá učitelům dosáhl platového maxima více než 30 let oproti zemím, jako je Skotsko či Austrálie, kde lze dosáhnout stejného výsledku za méně než 10 let. Regionální nerovnosti ve vzdělávání jsou stále vysoké. Nedaří se prolomit bludný kruh dědičné chudoby. Řekněme si to na rovinu. Návrh, který chce, aby vaše meta příští rok ušetřilo i necelých 12 miliard, je útokem na instituci veřejného a dostupného vzdělávání v ČR. Stejně jako v případě krácení investic do vědy se i tady ve vzdělání a školství projevuje Stanjurova ideologická zaslepenost, s níž se urputně snaží zalepit díru v podobě populistického zrušení superhrubé mzdy, které do státního rozpočtu zaseklo každoroční sekeru 100 miliard. A stejně jako v minulosti se nám ministr financí snaží namluvit, že příjmová stránka rozpočtu vlastně neexistuje, nebo ji zabezpečují jen zaměstnanci a že hlavní problém je na straně výdajů. Je to čistá demagogie. Vzdělávání jednou z hlavních cest i spravedlivé společnosti. Z dlouhodobého hlediska se jedná o naprosto klíčovou investici pro rozvoj individuální i společenský. Bez kvalitního a demokraticky distribuovaného vzdělávání není budoucnost. Stanjura se jí teď snaží škrtnout.