Host Radiožurnálu

Manažerské jistoty vyměnil za dobrovolničení na farmách. „Už umím nechat věci plynout,“ říká cestovatel

Host Radiožurnálu

Radiožurnál

Měl dům, dobrou práci i peníze na život, úplně šťastný ale nebyl. Jak těžké bylo pro cestovatele Jana Rychtaříka přestěhovat se s manželkou a čtyřmi dětmi do karavanu a začít cestovat po Evropě? Co mu dal pobyt na evropských ekofarmách? A jak na změnu reagovaly jeho děti?
Patricie Strouhalová

28. dubna 2024, 10:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Ano. Dobrý den. Tím hostem ve vysílání Víkendového Radiožurnálu je cestovatel Jan Rychtařík. Vítám vás tady. Dobrý den. Dobrý den. Který v karavanu procestoval velkou část Evropy. A také musím říct, že jste bývalý manažer. Měl jste vlastně s manželkou za sebou úplně všechno. To znamená dobrou práci, peníze na život, jak se říká od načančané zahrady zimní letní dovolené kvalitní, všechno, co si člověk jenom u může přát. A přesto jste nebyli šťastní. Říkám to.
Velmi jako, možná až jako hloupě. Ale bylo to fakt.
No ne, určitě je to správně. My jsme byli šťastní do chvíle, kdy jsme zjistili, že vlastně nejste šťastní. Nejsme šťastní, než se nám jako vlastně, že se čekáme dvojčata, jo, to znamená další dvě děti k našim dvěma původním. A najednou jsme měli čtyři děti a byli jsme prostě zaneprázdnění tím vším, abychom si vydělali na ty už letní a zimní dovolenou a všechno toto. A s těma dětmi jsme nebyli, takže jsme se v roce 2018 vlastně rozhodli, že odstoupíte obytné, že? Auto? No úplně tak to vznikalo postupně. To znamená, že vlastně původně to bylo, abychom těm dětem ukázali, o čem vlastně je i tento svět a ten život oni jako jiném. To znamená, že z manželka mi myslím, že bychom mohli dobrovolně či ta jezdit po ekofarmách a ukázat jim, jak třeba vzniká mléko a že to není krabice s mlékem nebo lahev, která je v supermarketu. A toto začalo vznikat, ta myšlenka. Pak se k tomu přidalo to vlastně, že užít si těch dětí víc než ráno cestou do školy nebo někdy o víkendu možná na oběd, i když to jsme tak jako ctili ty víkendy. To je taková klasika. A já jsem tomu přidáte nebo být nějak teda. Já jsem říkal pojď, jestli se vydáme na nějakou delší cestu, tak bych chtěl mít takový zázemí, což se povedlo, protože oběť nějaký je prostě domov na kolech. Jako ve chvíli jsem člověk uzpůsobí a připraví tak, aby tam našel to zázemí, tak pak jezdí s tou svoji peřinou a má domov.